Povídání o táborových zvucích mělo u vás úspěch, to jsem ráda :-) Táborové vůně a smrady se posléze ukázaly být tématem těžším, než jsem myslela. Když jsem totiž „sbírala materiál“, samozřejmě jen obrazně, ústředním tématem bylo jídlo. A to jak v jeho původní, tak v „přeměněné“ formě. Ano, hádáte správně. Omluvte mě za výstižnou formulaci, ale jinak to nejde: Stal se z toho souboj „vůně jídla z kuchyně versus prdy a latrína“ :-D

Ale nebojte se. Mám bohatou slovní zásobu a nakonec jsem z toho vydolovala barvitější popis, než jen čichové vjemy při pohledu do misky nebo pod sebe :-) Tak se hezky usaďte a zkuste si to představit se mnou:

Ráno se k vesnici přiblížila tlupa toulavých banditů. Naše ranče byly naštěstí včas připraveny, takže s nabitými pistolemi čekali u bran vesnice. Jakmile se přiblížili banditi, strhla se přestřelka, při které byl bohužel svázan a postřelen starosta. Nakonec byl ale zachráněn a banditi odtáhli z vesnice. Tři z nich byli zajati a následně mučeni, aby prozradili, kde se nachází sídlo banditů. Zítra nás tak čeká konečné osvobození vesnice.

V páteční zprávě, která přišla telegrafem, jsme se dozvěděli, že se blízko naší vesnice našlo zlato. Ranče se tak vydaly na celodenní akci, která se skládala z několika fází.

Dnes je celkem pěkně, sobota, nejlepší čas na výlet. Tak jsme s Andrejkou vzaly Vilíka a všichni tři vyrazili do Hradce. Bohužel ne na hrad nebo do hospody na stejk, ale do špitálu. Vilík má už třetí den z nějaké hry zramovaný a odřený koleno a protože se nám nelíbí rychlost hojení, radši jsme zajeli k odborníkům.

Dnes trochu z jiného soudku: jak si už ti rychlejší z vás stihli všimnout, mezi fotkama ze včerejška je i jedna speciální - svatební oznámení našeho Bocmana :-) Přijel včera večer i s budoucí paní Bocmanovou a v noci na konci porady nám oznámili, že budeme muset přeložit Rozjezdovou poradu :-) Takže se všichni těšíme a přejeme jim krásnou a veselou svatbu a.... to ostatní popřejem až tam!

Ráno jsme sice vstali a všude bylo mokro po dešti, usoudili jsme ale, že pršet už nebude a tak jsme se vydali hledat další indiánský poklad (kešku). Nakonec bylo docela teplo a po cestě do kopce jsme se i zapotili. Její umístění jsme luštili už včera, ale nezbyl nám čas se na asi 8km výlet vydat. Ráno jsme tak dali GPSku nejmenším a ti nás vedli. Na konci jsme sice chvíli bloudili lesem, nakonec jsme ale našli co jsme hledali a zapsali se.

Ahoj čtenáři, rodičové, kamarádi.
Včera jsem nějak nedokázala napsat žádný článek, únava je značná a večer byl náročný. (Něco o programu vám ale napsal Víťa). K tomu jsem ráno zapomněla vzít s sebou na nákup do Bystřice noťas, takže jsem vám ani nenahrála fotky.
Ale abyste neplašili, jak máte někteří ve zvyku :-), že o sobě nedáváme vědět (jsme si vás totiž pěkně rozmazlili... :-), aspoň pár slov tudy:

Včera jsme přišli na to, že nám v článku o zvucích chybí dva další, velmi typické:
- praskání ohně (odposlechnuto včera v týpí a u ohniště)
- a Kryštofův smích :-)

Zjistili jsme, že na náš dobytek útočí divocí vlci. Ve středu jsme tak v rámci jeho ochrany začali stavět falešné krávy. Sice to rančům zabralo docela dost času, ale nakonec se dílo podařilo a měli jsme dokonce i dvě fialové krávy. Za ty jsme se pak schovali a číhali na vlky. Všichni začali bučet, já být vlkem, tak mě ten hluk spíše odradí. Vlci ale nakonec opravdu přišli a my jsme na ně vyběhli. Po dlouhém boji se nakonec podařilo je zahnat do lesa a mít tak minimální ztráty na dobytku.

Včera po večeři jsem byla na chvíli zalezlá ve svém stanu. Napřed jsem vyhlížela trojúhelníkovým průzorem mezi stanovou plachtou na náměstíčko, pak jsem se kochala západem slunce a nakonec jsem usnula. Probudila jsem se asi za půl hodiny, oba přední cípy plachty zavřel vítr, a tak jsem ležela ve stanu a všimla si, že slyším spoustu zvuků. Kromě klasického táborového kraválu, kdy je div, že člověk u toho dokáže usnout, to bylo plno zvuků v pozadí....
Jak jsem to tak poslouchala, uvědomila jsem si, že je to pestrá směs, pro tábor naprosto typická. Nemusíte ani otevírat oči a víte, co se děje:

Terka nám tu zavedla nový pojem, a sice "pikošky". Jedná se o drby, historky, drobničky, prostě veselé zprávičky. Letošní sestava vedoucích (skoro samí babáči) je jaksi předem předurčena k šíření pikošek, živná půda je zde skvělá a pikoškám se dobře daří. Každou chvíli někde narazíte na shluk hlav, štěbetající o nejnovější pikošce. A jistě jste zvědaví a tak se s vámi o nějaké podělím:

Při odchodu z tábora se nám počasí nezdálo moc příznivé, už v první zatáčce jsme vytahovali pláštěnky, ale naštěstí jsme je brzy mohli zase schovat a po zbytek cesty se nám větší deště vyhýbaly.

V rámci dnešního večerního programu, kterým byly Vánoce (a asi vám o tom napíše Víťa někde zvlášť, měli jsme i stromeček), jsme si dávali dárečky. Děti sobě navzájem i my vedoucí jsme si losovali, kdo komu dá dárek. O dárcích dětí nemám tolik přehled, jen vím, že podle pravidel měly být použity přírodní materiály plus co je zde k dispozici a principem byla vlastní tvořivost. Viděli jsme tedy nějaké figurky a výrobky ze dřeva (například pes), plno přívěsků, naušnic a náramků, pomalované placky atd.

Milí čtenáři,
omlouváme se za drobné zdržení zpráv i fotek. Má to jasnou příčinu a je mou smutnou povinností vás o ní informovat.

...až zejtra. Dneska jsem nebyla na nákupu a tudíž ani v Infocentru.

A naopak dnešní fotky budou až pak, až se vrátí z výletu :-)
Od Mladších mám nějaké fotky v mobilu, ale asi je z něj nedostanu, pokud neseženu kábl.
Tak ahoj :-)