Výprava 12+ 

Už dlouho jsme vedoucím navrhovaly, jestli nechtějí uspořádat nějakou akci s jiným oddílem. Holt akce pro víc lidí, než jen šest holek je prostě zajímavější. A tak je to tady. Akce 12+ s Tulákem a Pegasem, která se uskuteční 9. -11. listopadu. Tématem výpravy jsou UPÍŘI.

Pátek
V popisováni bych měla začít už naší cestou na sraz. Jely jsme s Luckou vlakem a na Lesné k nám přistoupili Tuláci. S tím asi vedoucí nepočítali, takže jsme jim to trochu překazili. Došly jsme ke klubovně a tam nám Mája s Víťou řekli, ať jedeme do Tišnova, tam se dozvíme, co dál. V Tišnově jsme se znovu potkali s ostatníma. Rozdělili jsme se do tří skupin a shromažďovali informace o upírech. Ptali jsme se kolemjdoucích na otázky. Dále jsme pokračovali autobusem do Lomnice. Tam jsme hledali cestu ke škole a paní nám odpověděla, že máme jít rovně a dál po hlavní. My jsme ale šli doprava místo doleva. Tak jsme se prošli Lomnicí a nakonec šťastně dorazili ke škole. Ubytovali jsme se a hráli takové ty seznamovací hry. Také nám vedoucí pověděli, že naši plyšáci nám slouží jako ochrana před upíry, takže je musíme brát všude s sebou. Po večeři jsme prezentovali výsledky našeho výzkumu o upírech. Večer jsme si povídali a usnuli jsme asi ve dvanáct (to bych sem asi neměla psát). Ve třičtvrtě na jednu nás ale vedoucí vzbudili, ať se rychle převlečeme, vezmeme plyšáka a vyrázíme za vlkodlakama. V lese jsme je hledali a když jsme nějakého tvora objevili, dostali jsme od něho radu. Všechny jsme je složili a zpráva nás poslala do školy k automatu. Tam jsme našli hrneček se stroužkama česneku. Každý jsme jeden museli sníst.

Sobota
Ráno jsme vstali všichni ještě rozespalí. Až rozcvička nás pořádně probrala. Po týmech jsme běhali pro otázky, na které jsme museli odpovědět. Většina byla ohledně upírů nebo vlkodlaků. Dopoledne jsme skládali obličeje upířích skupin. Pro náhodného kolemjdoucího by tato hra byla velice zajímavým představením. Kolem školy běhalo několik dětí-teenagerů, každý si opakoval různá hesla: „Malý, Hitler, frňák, pravá náušnice...“ Prostě komická situace. Zatímco vedoucí pohodově klábosili, my jsme urputně zapisovali nosy a pusy. Druhá skupina poskládala i “Velkého Bosse“. Aktivita skončila téměř nerozhodně. Druzí dostali o jeden bod víc. Odpoledne jsme pro pobavení fotili fotoromány s upíří tématikou. Náš se jmenoval Upíří apokalypsa. Po vyfocení všech snímků jsme šli do bazénu. Nejprve jsme prostě blbli a potom jsme také plnili nějaké obodované aktivity. Lovili jsme balónky a stavěli pyramidu. Fotoromány jsme zpracovali v počítači a potom jsme si je navzájem předvedli. Večer jsme si vyráběli ozdobné talíře. Leptáním nebo barvičkami na sklo. Poté nás rozdělili do dvou týmů a po vyluštění šifry jsme mohli vyrazit na cestu. Podle souřadnicí jsme se vydali k zámku. Hra byla o vzájemné spolupráci obou týmů. My jsme měli na fotce velké okno. Žádné takové jsme tam ale nenašli! Vysílačkou jsme od druhých zjistili, že my máme hledat jejich štít, zatímco oni naše okno. Šifra nacházící se u štítu nás poslala zpátky ke škole, kde na nás měl zaútočit hrabě upírů. My jsme ale probodli jeho srdce, takže jsme mohli jít s klidným svědomím spát.

Neděle
Ráno jsme museli poskládat obrázky. První tři dostanou body a poslední budou mít ještě druhou rozcvičku. To nikdo z nás nechtěl, a proto všichni ostošest skládali. Potom jsme hráli další hru. Cílem bylo prodat výrobky. Byli jsme rozdělení podle zemí. Každá země měla určité možnosti. USA mělo nejvíce pracovní síly i nástrojů (nůžky, papíry, kružítko...), které představovali možnosti země. Naopak Keňa měla málo pracovní síly, ale velké bohatství (zvláštní papír). Tato hra byla o vzájemné pomoci a obchodování. Po obědě jsme hráli ještě poslední hru. Každý v týmu dostal kartičku s obodovanými místy. Museli jsme se dohodnout, kam půjdeme, ovlivňovat ostatní. Po hře jsme už ale museli vyrazit na nádraží. Šli jsme asi 4 kilometry do kopce. Ve vlaku jsme si konečně všichni mohli oddechnout. Celý víkend jsme se nenudili a hráli jsme pořád nějaké hry, ale už nám to stačí. Teď jsme všichni rádi, že máme trochu klidu.
Na závěr bych chtěla požádat vedoucí, aby takové akce plánovali častěji. Když Mája zjistila, že na tuto výpravu pojedeme jen 4 ze 6, řekla, že se na to příště vykašle. Prosím, nědělej to :)

Peťka B.