Jeskyňářský výlet 

První letošní výlet naší nejmladší družiny. Pojedeme do údolí Říčky, v jižní části Moravského krasu, projdeme se kolem rybníka Hádek, zahrajeme si plno her, ale hlavně navštívíme několik jeskyní :-) Dobré baterky s sebou!

Reportáž z akce

Pokud jste s námi nebyli, anebo jako rodiče nejmladších dětí z nich marně páčíte popis akce, který by měl hlavu a patu :-) jsem tu s "naší verzí" reportáže...

Sešlli jsme se ráno u nádraží, sice mrholilo a vyhlídky na počasí nebyly zrovna růžové, přesto nám dorazilo všech 15 dětí (chyběl jen nemocný Mareček U. a dva nováčci). Naložily jsme je s Terkou do vlaku a vyrazili jsme do Židenic, tam jsme přestoupili na autobus a cestou na Klajdovce nabrali ještě Alču :-) Pořád pršelo, nálada pod psa. Na zastávce Říčky nás pan řidič musel vyvolávat, protože se nám jaksi nechtělo vystoupit...

Venku jsme trochu zabojovali s pláštěnkami - některé děti protestovaly s výmluvou na "nepromokavou bundu", jedna pláštěnka byla dobře schovaná :-) a dvakrát jsme dokonce pláštěnku nenašli vůbec :-/ Naštěstí jsme my vedoucí byly vybavené a tak jsme poskytly dětem svoje. Během oblíkání jsme zjistili, že vedle stojící velká skupina dětí směřuje bohužel naším směrem. Vyrazili jsme tedy rychle na cestu, abychom jim utekli :-) To se podařilo jen zčásti - dělali totiž takový kravál, že jsme za sebou je slyšeli celou cestu do údolí...

Po asfaltce jsme téměř seběhli dolů ke Kaprálovu mlýnu a pokračovali údolím až pod jeskyni Pekárna. Vyšplhali jsme do kopce až k jeskyni a to už nám tak kručelo v břiše, že jsme rychle shodili batohy na kraji jeskyně u ohniště a pustili se do svačin. Mezitím nás došla konkurenční výprava a musely jsme s Terkou a Alčou pyšně konstatovat, že máme fakt hodný děti! Ti druzí totiž dělali takový kravál, že ti naši na to koukali s otevřenou pusou :-)

V klidu jsme dosvačili (mimochodem, mezitím přestalo pršet) a počkali jsme si, až druhé děti prolezou Pekárnu a odejdou. Pak jsme se vyzbrojili baterkama a čelovkama a šli prozkoumat jeskyni. Ze začátku byla velká jako sál, dozadu se pak zužovala a větvila. Prozkoumali jsme asi 3 možné cesty a vydali se zpět. Cestou jsme ještě našli nějaké nápisy (spíš současného data) a taky krásně zachovalou jeskynní malbu, kterou slibovala venkovní informační cedule naučné stezky. A ještě jsme si nasbírali jakési černé lesklé kamínky na památku a vyfotili se u jeskyně...

Z Pekárny jsme pokračovali k Ochozské jeskyni (ta je zavřená, ale 28.9. bude otevřená, kdybyste chtěli zajít) a potom na druhé straně Říčky k Netopýrce. Tam jsme se odvážili sestoupit do prvního "dómu". Krápníky ani netopýry jsme neviděli, zato velikánské pavouky ano. Hned vedle nás čekalo překvapení - u jeskyně Švédův stůl (a uvnitř) tábořila skupina nějakých mladých dobrodruhů ve středověkých kostýmech. Děti na nich mohly oči nechat, jak si můžete všimnout na fotkách :-) Prolezli jsme sice i zadní kout jeskyně s dírou ve stropě, ale pak jsme se nemohli odtrhnout od dobrodruhů. Skoro to vypadalo, že tam zůstaneme... Ale čekala nás ještě jedna jeskyně, Malčina. Vchod do ní však naznačoval, že bychom se vrátilli zabahnění od hlavy k patě, a tak jsme si do ní jen posvítili a nakoukli.

Dole pod jeskyněmi jsme si zahráli hru na Medvědy - kdo vydrží viset na stromě nejdéle :-) A pak jsme putovali dál údolím až k rybníku Hádek. V tu chvíli už panovalo krásné modré slunečné počasí, takže když jsme došli k místnímu legendárnímu houpacímu provazu, bála jsem se, jestli se někdo nebude chtít vykoupat - zhoupnete se na provazu na stromě nad hladinu rybníka a když se včas pustíte, hupsnete rovnou do vody. Tohle místo si pamatuju od dětství a moc mě potěšilo, že tady pořád je :-)

No a máme tu zlatý hřeb dnešního výletu - bufet :-) Napřed jsme si dali další chod z našich batůžku (maminkám díky), ale pak už měl pán v okýnku radost... Takže to máme: twister, x-pop, calippo (to jsou zmrzliny), pak tyčinky, oříšky... Pak došlo na houpačky, hřiště, hry... Dětičky se nám pěkně rozjely. A kousek od nás postával krásný kůň a po chvíli další dva přišli a na nich dva kovbojové! Děti se chvíli dohadovaly, jestli je to Old Shatterhand a Old Surehand nebo kdo ještě :-)

Bylo tam tak krásně, že jsem chvíli zapochybovala o rozhodnutí jet autobusem v 15. Trvalo mi ale jen asi 3 vteřiny, než jsem procitla a s pohledem na rozdivočelé ukřičené děti pochopila, že odjezd bude pro nás vedoucí vysvobozením :-) Cestou domů naši dárečci tak řádili (teda upřímně - asi jen polovina z nich), že jsme vzpomínali, kde jsou ty hodné děti z Pekárny :-) Doufám, že do první vícedenní výpravy jim vrátíme opět trochu loňského řádu, který se nám přes prázdniny někam vytratil :-)

Hanča

P.S.: Mimochodem - všimněte si na fotkách, kolikrát se nám podařilo vyvolat na tvářích dětí užaslý výraz s otevřenou pusou :-)