Zastávka - výprava Nejmladších 

Družinová výprava Nejmladších, ubytování v Zastávce u Brna.

Reportáž z akce

Dlouho jsme s Terkou zvažovaly, jestli výpravu nezrušíme. Plno dětí bylo nemocných nebo odjetých a tak se nám jich hlásilo minimum. Nakonec jsme to ale nevzdaly a vyrazily v pátek po 17. hodině na vlak jen se 7 prťaty. Jak nám v té sestavě chyběli Svadbíci, Robin, Dáda...!!! Ze staré dobré bandy, která nevynechá žádnou výpravu, jsme měli jen Nelu, Jirku a Matěje. Ti byli doplněni 4 nováčky - David, Eliška, Kristýnka a Adam. Navíc s námi nejela nemocná třetí vedoucí Alča... Jak tohle dopadne?

Dopadlo to dobře, ale bylo to náročné :-) Cesta proběhla v klidu jen díky tomu, že jsme hráli hru „Řekni... na písmeno...“ Třeba „hokejista na J“, „něco co denně potřebuješ na K“, „zpěvačka na L“... atd. Pobavilo mě, že s námi v duchu hráli mnozí spolucestující :-) Do Zastávky u Brna jsme dorazili v 18:40 a asi půl hodiny nám trvalo, než jsme se vyštrachali do toho šíleného kopce k Domečku (DDM). Ubytovali jsme se - 6 ze 7 dětí na horních postelích :-) A začalo velké řádění. Objevit, že po horních postelích se skvěle skáče, jim trvalo asi 15 vteřin. Další objevy pak následovaly v rychlém sledu: házení flašky s pitím, přivázané na uzláku, kamarádům na vedlejší postel na hlavu; uzlákový výtah pro flašku s pitím ze země do patra; vymetání podlahy pod postelemi při posílání autíčka; skákání ze žebříku horní postele na zem; sprint po chodbě k WC zakončený skokem přes 3 schody... Zarazila jsem to těsně před tím, než objevili kouzlo skoků mezi horními postelemi přes uličku :-)

Takže rychle nějaký program: vyhlásili jsme celovíkendovou motivovanou hru „Škola Ferdy mravence“. Víte, jak se rodí malí mravenci? Tak si to přečtěte v knížce :-) Ale zkráceně: VAJÍČKO - MIMINKO - MRNĚ - ŠKVRNĚ - KUKLÍNEK - NOVÝ MRAVENEC. Děti se staly Ferdovými pomocníky, každý nafasoval svoje vajíčko, o které se staral a ze kterého se mu postupně vyvinul mravenec. Prvním úkolem bylo vyrobit si pelíšek pro VAJÍČKO. Učili jsme se vyrábět krabičky. Napřed jsme se u toho zapotily my s Terkou :-) a děti si je potom vystlaly vatou a pomalovaly. Na krabičky pak všichni dostávali bodíky za soutěže. Druhým úkolem byl kvíz - najít na pomalovaném vajíčku ornamenty, které nezapadly mezi ostatní. A pak už jsme se šli umýt a do hajan, na dobrou noc jsme si přečetli pár příběhů z knížky...

Ráno byli naši mravenci, pardon děti, velmi živí už asi od 6, ale udrželi jsme klid až do 8! Dali jsme si rozcvičku s židlí (každý se svou) a po hygieně a snídani jsme zjistili, že přes noc se nám v pelíšcích vylíhla z vajíček miminka! To bylo radosti :-) Dopoledne jsme šli na procházku po Zastávce. Nakoupili jsme další zásoby v obchodě, prozkoumali jsme telefonní budku, dali si závody v běhu ze schodů dolů a po rampě nahoru (někteří dobrovolně 4x), vyběhli schody na kopec nad silnicí, běhali po místním lesíku... Vůbec běh je oblíbená disciplína našich dětí :-) Prozkoumali jsme přilehlé končiny Zastávky napravo od silnice k DDM, učili se poznávat stromy a nespadli do jakéhosi tajemného sklepa...

Po návratu a svačině jsme se pustili do dalších etap: MIMINKA musí hodně papat a pít, proto nás čekal závod v pití brčkem na čas a soukání čokoládového penízku na provázku do pusy :-) Hádejte, kdo vyhrál? (viz fotky). Potom jsme miminkám vyzdobili miminkárnu - vyráběli jsme obrázky na zeď - kytičky, houby, motýly... A to už se nám z našich mininek stala MRŇATA. Po obědě nás čekalo překvapení - přijel za námi na odpoledne náčelník Víťa a přivezl s sebou Alču. Polední klid (čtení, povídání, hraní) se nepodařilo dlouho udržet a když se změnil v odpolední čurbes, byl čas na další program: mrňata si chtějí hrát a tak jsme jim vyráběli panenky (z textilních provázků, knoflíků, ...). Potom jsme šli na procházku do lesa, nasbírat si nějaké přírodniny na nedělní program, opět si zaběhat po lese a nasát něco lesní atmosféry... a vlhka a sychravé mlhy.

Po návratu následoval další úkol: došlo mlíko pro mrňata a bylo nutno pochytat mšice a nějaké od nich nadojit :-) Mšice představovali Víťa, Alča a Terka a museli se pořádně snažit, aby dětem v honičce unikli. Pak jsme se už rozloučili s Alčou a Víťou a obsadili kuchyni, kde jsme všichni společně VAŘILI a PEKLI. Děti nám pomáhaly o 106, takže jsme společně ukuchtili br-gul a perníkovou buchtu! Večer nás čekala ještě jedna hra - vydali jsme se na zahradu s baterkami hledat v trávě „perly“ pro princeznu (ořechy zabalené v alobalu). Byli jsme úspěšní a našli jsme všech 101 perel v rekordním čase! Pak jsme dětem s Terkou nechaly chvíli jejich vytoužené volno a jen lehce to monitorovaly, aby nezbořily barák. Musím říct, že Jirkova hra Na roboty byla vážně akční a je div, že nás mravenčí královna nevypráskala z mraveniště, protože ten kravál byl opravdu šílený :-) Naštěstí jsme pak už vyhlásili večerku a dvě tři pohádky od Terky uspaly nejen děti, ale i Hanču :-)

Ráno - maminky žasněte - jsme spali do 9! Není divu, naše děti se totiž opravdu ani na vteřinu nezastaví a tak byly po sobotě pořádně unavené. Mrňata se nám přeměnila ve ŠKVRŇATA a na posílení kondice jsme si dali opičí dráhu. Potom jsme vyráběli náhrdelníky z přírodnin (fazole, buráky, koření...). To už se nám Škvrňata pomalu měnila na KUKLÍNKY - čekaly nás dvě hry se zakuklením, koukněte se sami :-) Pak už se nám vyklubali MRAVENCI a mohli jsme vyhlásit vítěze - celkově vyhrála na body Eliška!

Protože pro nás s Terkou bylo dost vysilující starat se o ty rarachy a zároveň o vaření jen ve dvou, pojaly jsme přípravu oběda společně s dětmi. Kuchtili jsme palačinky. Dojedl se i zbytek brgulu a kdo měl ještě hlad, dal si obložený chleba. Závěrečný adrenalin v podobě sbalení všech 7 prcků a jejich batohů, pohledání ztracených věcí, uklizení základny a přesunutí se na vlak včas - to už byla jen třešnička na dortu :-)

Jak to tak sleduju, zažili jsme toho hodně. I pohled na děti, sedící celkem tiše ve vlaku s unavenými obličeji, to potvrzoval. Nejunavenější jsme ale byly my s Terkou - a té bych za celý víkend chtěla moc poděkovat. Byl to opravdu nářez, zvládat to ve dvou. Ale nakonec jsme to vyhodnotily tak, že jsme rády, že jsme výpravu nezrušily a jely i s tou novou sestavou. Díky tomu, že nejeli tradiční oblíbení účastníci, jsme totiž dostali prostor věnovat se sobě navzájem s těmi novými - a věřím, že jsme díky tomu našli k sobě cestu :-) Takže na příští výpravu, uff... se budeme těšit :-)

Hanča