Letní vandr 

Akce

Kdy:
14. 6. - 16. 6.
Pro koho:
celý oddíl

Popis

Letos opět zakončíme školní rok společně. Čeká nás spaní pod plachtou či stanem, vaření na ohni, hraní na kytary a spousta jiné tábornické zábavy.

Dojmy z vandru - družina Nejmladší

Nejmladší Severáci se vydali na vandrovní výpravu v počtu 9+4 (Matěj, David, Viky, Jirka, Ondra, Marek, Robin, Nela a Kristýnka, vedeni Terkou a Hančou a doplněni dvěma chlapy do party - Jiřou a malým Štěpánem). Do loděnice skautů z Ivančic, kousek od zastávky Ivančice - město, jsme dorazili natěšení, jak si to celé užijeme. Postavili jsme náš fungl nový veliký stan (ten získaly Bubačky za výhru v soutěži) a nakonec jsme do něj uložilli všech 9 dětí. David a Viky si na vlastní přání ustlali uprostřed, v prostorné předsíňce. Zbytek večera jsme věnovali průzkumu okolí, louky, blízké řeky, dvou kadibudek téměř zakuklených do pavučin a pumpy s vodou. Pak jsme zalezli do hajan a za chvíli bylo ticho. Ne však na dlouho :-) Z Ivančič k nám začaly doléhat zvuky jakési diskotéky. Když to skončilo, začali se hlasitě bavit tři rybáři, kteří tábořili hned vedle naší louky. Až přestali hulákat rybáři, byly 4 ráno a začali strašně hulákat ptáci. Ale fakt pořádně. No a potom se už vzbudily naše děti a jen velmi těžko jsme je udrželi ve stanu do 8 hodin :-)

Rozcvička nás zavedla na vedlejší louku, kde (jak jsme zjistili až odpoledne) byla velmi zajímavá expozice: Stromokruh Evropy (více zde. Každý stát EU zde má svůj strom, a uprostřed je zvonička ve tvaru srdce, na kterou jsme si všichni potom zazvonili). Po snídani jsme povolili zábavu nejobávanější - vyřezávání vlastními nožíky. Po nezbytné instruktáži jsme "ozbrojené" děti posadili na zídku pod heslem "vyřezávat si budete jen pod naším dozorem". Dopadlo to dobře a vznikl nejeden pěkný výrobek :-) Bohužel potom při pouštění lodičky zapadl Robin do bahna tak, že o možnostech budoucího použití jeho bahnem smrdících bot velmi pochybujeme.

Dopoledne jsme se s vedoucíma málem veřejně ztrapnili před všemi dětmi, když jsme jim chtěli ukázat, jak se rozdělá oheň bez papíru a vůbec nám to z vlhkého a listnatého dřeva nešlo :-) Nakonec, přičiněním všech dětí, které nalezly konečně pár větviček jehličnatého šáší a získaly i trochu kůry z břízy, se nám oheň krásně rozhořel a dokonce jsme si uvařili polívku úplně ukázkově v kotlíku na závěsu. Doplnili jsme to těstovinami (na vařiči v chatě) a těšili se na odpolední výlet. No málem bych zapomněla - ještě předtím jsme při přípravě dřeva učili děti řezat pilou a nejvíc to šlo bez konkurence Davidovi s Matějem!

Odpoledne jsme se vydali na nedalekou rozhlednu Réna a s Terkou jsme co dvě vteřiny odrážely dotazy dětí, kdy se konečně vykoupeme :-) Na to však došlo až dole u mostu, po návratu z rozhledny. Voda byla pěkně špinavá a pěkně studená, přesto jsme zvládli 3 série krátkého ocákání. Pak jsme to zazdili zmrzlinou, ale na naši obhajobu musím uvést, že bylo fakt vedro a spokojenost dětí potom neznala mezí :-)

Mezitím postupně dorazily ostatní 3 oddílové družiny a tak jsme si večeři, špekáčky, opekli na ohni už společně. Večer nás čekalo ještě nějaké blbnutí po louce a zpívání s kytarou, u kterého jsme - zmoženi sluníčkem - kolem 22h. málem usnuli přímo u ohně. Noc byla klidnější než včera, jen k ránu nás nepotěšil déšť, díky kterému jsme museli Vikyho a Davida přeparkovat z chodbičky stanu do ložnic za ostatními.

V neděli se mimo různé drobné zábavy většina dětí povozila po řece na kanoích, za doprovodu Bubaček a Terky. Bylo to bezva a už se těšíme na naši první "vodu" :-) Mnohem těžším zápřahem pak pro nás bylo sbalit si všechny věci do batohů a po obědě se ve vedru dovléct k vlako-autobusu (náhradní doprava).

Na této výpravě jsme si neužili moc her, spíš jsme se věnovali "táboření". Práce s nožíky, řezání pilou, pumpování vody, rozdělání ohně a vaření v kotlíku, překonání strachu z kadibudky, zpívání s kytarama, plavba na kanoích, zkoumání brouků v trávě, boj s komáry, noční déšť... To vše a mnohé další zažili naši malí táborníci a připravovali se tak na další oddílový život. Už v září je čeká výprava do srubu, kde si budeme topit a starat se sami o sebe. Ale o tom až příště :-)

Hanča

Vandr a Mladší družinka

Po zdlouhavé cestě autobusem jsme konečně dojeli do Moravského Krumlova, odkud se vyráželo směr Ivančice. Všichni jsme nasadili batohy, zapnuli bederáky a vyrazili na cestu. Po trase jsme se stavili v Moravském Krumlově v poutní kapli sv. Floriána a nedaleké studánce, kde jsme doplnili vodu.

Pokračovali jsme dál a dál, až jsme dorazili za přírodní rezervaci k vesničce Budkovice, kde jsme postavili plachtu. Mezitím se holky pokoušely rozdělat oheň a po dlouhé chvíli se jim to konečně podařilo. Všichni jsme zasedli kolem ohně a zazpívali si pár písniček před spaním. Naše noc byla velice zajímavá. Simonka byla náměsíčná, tak nám chtěla odejít pryč, ale naštěstí ji Víťa zadržel a dal zpátky do spacáku. Dále Emička, která mě strašně vylekala, když mi dala obě dvě ruce na obličej a já zaječela přes celý les.

No, konečně bylo ráno a tak jsme se vydali na hygienu a na louku posbírat kopřivy a bez na čaj. Po vydatné snídani si všichni sbalili věci, naše tábořiště a vydali se dál na cestu. Zbývala nám ještě půlka cesty do Ivančic na společné tábořiště. Cesta nám ubíhala rychle a za chvíli jsme byli před Ivančicemi, kde jsme v lese udělali oběd. Na polévku jsme spotřebovali většinu vody, takže nám nezbývalo moc na cestu. Už jsme byli na začátku Ivančic, když jsme všichni byli vyprahlí a unavení. Proto jsme zavítali do obchodu si koupit vodu. Půl litru vody každý vypil na místě, nabral síly a vyrazili jsme do tábořiště. Po cestě jsme se tedy ještě stavili na rozhlednu Réna, odkud byl krásný výhled na Ivančice. Pod rozhlednou jsme potkali Nejmladší, kteří nám předali klíče a my zase pokračovali dál.

Po chvíli jsme byli na místě. Všichni šťastní, že jsme tu, shodili batohy na zem a odpočívali. Převlíkli jsme se, nachystali si věci na spaní a šli na dřevo. Využili jsme loděk, které byli k půjčení, na převážení holek na druhý břeh řeky, kde bylo hodně dřeva. Vypadali jsme jak překupníci, kteří vozí holky z břehu na břeh. Pomalu se začali slízat i ostatní družiny, a protože byl čas před večeří, tak jsme se šli podívat na blízkou rozhlednu Na Oklikách a na zmrzlinu, kterou si holky zasloužily za to, jak krásně šly. Blížila se večeře a konečně došli Kačeři. Všichni jsme opékali špekáčky a pak zpívali u ohně. Aby toho nebylo málo, tak další noc byla také zajímavá. Radar říkal, že by pršet nemělo a tak jsme spali pod širákem s výhledem na hvězdy, ale co se nestalo. V noci nás probudily kapky deště, které nás vyhnaly do budovy.

V neděli se pobývalo na místě, ale my vyrazili do města nakoupit chybějící suroviny na guláš, který byl na oběd. Když jsme se vrátili, sbalili jsme si věci a nato nás čekal oběd. Po obědě se vše uklidilo a mohlo se vyrazit na autobus, který nás zavezl zpátky do Brna.

Kika

Vandr z pohledu Kačerů 

Účast naší družinky nebyla příliš valná, jelikož sluníčko začalo svítit, rtuť teploměrů se vyšplhala nad číslo 20 a děti vyjely pro změnu na školy v přírodě. I tak se nás nakonec sešlo celkem 7 v sestavě Romča, Petruška, Markétka, Kryštof a Honzík + vedoucí Anka s Jirkou. Sraz byl klasicky u klubovny, i když o něco dříve kvůli dopravním spojům. 

Tak jsme se nabalili a vyrazili na cestu. První zajímavost jsme zaznamenali už v Řečkovicích na nádraží. Po kolejích si vykračoval ježek, kterého si děti hned pojmenovaly Pepík. Byl zraněný, ale šel směrem na Kuřim, tak snad měl taky pěkný víkend. 

Cesta byla velmi zajímavá. Z hlavního nádraží jsme vyjížděli se zpožděním, tak jsme nestihli autobus na Mohelno, který odjížděl z Kralic nad Oslavou. Proto jsme se vlakem opět museli vracet do Tetčic - tam už jsme náš autobus chytili a na Mohelno dorazili - sice se zpožděním, ale přece. Od zastávky jsme po značce přes naučnou stezku šli kousek k Mohelskému mlýnu. Tam už jsme se rozhodli "rozbít náš tábor". Postupně se setmělo. Tak jsme si rozdělali oheň, dali si večeři, zazpívali pár písniček s kytarou a připili si (Rychlými Špunty :-) ) na Romčiny narozeniny. Pak jsme zalehli pod plachtu a spali. 

Ráno jsme ležení zabalili, uvařili si čaj - po tábornicku v kotlíku na ohni, a vyšli po červené cestě směrem do Ivančic - před sebou jsme měli 20 km! Počasí bylo příjemné, příroda kolem krásná - údolí kolem řeky skýtá opravdu pěkné cesty a výhledy. Kolem poledne jsme došli do kempu Pod Templštýnem, kde jsme si dopustili vodu a osvěžili se ledňákama. Cesta příjemně utíkala, až na klíšťata, která se na nás lepila jako klíšťata - hlavně na některé. Popošli jsme kousek dál a na břehu řeky jsme si uvařili oběd, ocákali se v Jihlavě a pokračovali dál. 

Pak už nás trošku bolely nohy, ale nevzdali jsme to! Do Ivančic na skautskou loděnici za ostatními jsme dorazili v pořádku, ale unavení, a akorát ve chvíli, kdy se začínaly opékat špekáčky. Tak jsme se najedli a postavili jsme si plachtu. Večer jsme všichni zpívali u ohně a až jsme začali usínat, lehli jsme si do spacáků. V noci trošku sprchlo, ale naše plachta to vydržela a zůstali jsme jakš takš v suchu.

Ráno po snídani následovalo balení, partička naší tradiční vandrové hry Citadela - vítězem se stala Markétka. Pak jsme se rozhodli otestovat místní laminátky a naše vodácké umění. Bylo to moc bezva!

Už se pomalu chýlil čas k odchodu, tak jsme si dali brgul k obědu a po nástupu jsme se vydali na autobus. Cesta domů proběhla hladce, všichni byli unavení, ale spokojení. :-)

Mně se vandr moc líbil a moc jsem si to s vámi všemi užila. Chtěla bych MOC MOC pochválit všechny Kačery, kteří celou sobotu statečně šli celých 20 kilometrů a zvládli to celé na výbornou! Takže UMÍÍÍ! Děkuji zúčastněným za poslení letošní výpravu - bylo to krásné zakončení školního roku. :-) 

Anka

Vandr z pohledu Bubáků

Na letní vandr se vydalo 5 Bubaček: Lucka, Peťka, Barča, Kika, Markétka a Majka za vedoucí.
Už na hlavním nádraží to vypadalo, že budeme muset jet později kvůli zpoždění dvou účastnic (které se vracely ze školní akce). Naštěstí měl vlak zpoždění a vše dopadlo tak, jak mělo. Když jsme dorazily do Radostic, odkud jsme vyrážely po červené, zjistily jsme, že jsme si zapomněly mapu v klubovně. Proto jsme se musely spolehnout na mapu, kterou jsme si vyfotily ve vesnici.

Po pár kilometrech a několika štípancích od komárů jsme začaly stavět přístřešek. Místo, kde začneme stavět, jsme vybíraly na třikrát. Na každém místě byla mraveniště. V noci jsme si (teda aspoň já) moc nepospaly. Nejen, že do pozdních nočních hodin jsme slyšely hudbu z dědiny, pak nás probudila přeháňka a na závěr nám nad plachtou začal pracovat datel.

Ráno jsme posnídaly ve spacákách a po sbalení jsme vyrazily na rozhlednu Vladimíra Menšíka. Z rozhledny byl nádherný výhled do dalekého okolí a Markétka s Bárou překonaly svůj strach a vylezly na rozhlednu taky. Pak už jsme měly jasný směr a to dorazit k nejmladším do tábořiště. Po cestě jsme si uvařily písmenkovou polévku a dojedly se obloženým chlebem.  K nejmladším jsme dorazily unavený od vedra, ale naše cesta ještě pokračovala do města na nákup.
Před večeří si holky zase postavily přístřešek a povozily se po řece na místních laminátkách a s družinkou Mladších vylezly na nedalekou rozhlednu a zašly na zmrzlinu. Mezitím dorazily i ostatní družinky. Na večeři jsme měli špekáčky, které si každý opekl sám. Do večerky jsme už jen hráli na kytary a zpívali. V noci nás bohužel zahnal do chaty déšť, který naše plachta nezvládla.

V neděli Bubačky povozily nejmladší děti po vodě a následně se začali balit. K obědu jsme si dali brgul a následně jsme se vydali na autobus, který nás vezl do Brna. Cesta proběhla hladce a všechny děti jsme v pořádku předali rodičům. 

Majka

Pro přidání komentáře se musíte přihlásit.