Podzimáky Praděd 

V pátek kromě nás vyráželo na prázdniny i spousta dalších lidí, proto se cesta mírně prodloužila a do Ludvíkova jsme dorazili až hluboko za tmy. Většina se najedla už v autobuse, takže jsme se jen zabydleli a hurá spát, abychom byli na první výlet plní sil.

Po krátké, ale intenzivní rozcvičce, vedené Jiříčkem, jsme se ráno nabalili a vydali směr Praděd. Nejdřív jsme šli všichni spolu, na náročnější cestu údolím Bílé Opavy jsme se rozdělili podle družinek, protože nás čekaly různé mostky, žebříky a přelézání kamenů. Ani po překonání dobrodružné části jsme se nenudili, některé debaty dětí bavili nejen nás, ale i protijdoucí turisty (například diskuze Nejmladších o politice).  

Všechno jsme zdárně zvládli a po závěrečném stoupání po neustále se klikatící cestě na Praděd, kde jsme vrchol čekali už téměř za každou zatáčkou, jsme konečně došli k cíli naší cesty. Na nejvyšším vrcholu Moravy jsme se vyfotili, nakoupili si něco sladkého za odměnu a už byl čas vydat se zpátky, přesněji řečeno seběhnout k Ovčárně, kde na nás čekal náš autobus. Přece jen, po 21 a půl kilometrech neměl nikdo sílu ještě někam šlapat.

Po návratu na chatu jsme šli rovnou na dvě etapy do hospody na večeři, po které následoval večerní program – vyrábění draků. Všem se s pomocí vedoucích povedlo vyrobit moc pěkné draky, ale jestli létají, to jsme neměli čas vyzkoušet. Na závěr večera vzal ještě Karel děti po družinkách ven a ukazoval jim hvězdy.

Druhý den nás čekal kratší výlet, autobusem jsme dojeli k lanovce na Šerák, vyvezli se až nahoru a potom následoval asi desetikilometrový sestup do vesnice Lipová – lázně. Na chatu jsme se vrátili dříve než v sobotu, proto nás čekal delší večerní program.

Nejdříve se po skupinkách pod velením Barči a Lucky pekly různé dobroty (bohužel možnosti kuchyňky byly omezené, tak se některé věci nepovedly úplně podle plánu). V mezičase jsme ještě stihli všechny vykoupat, Kika, Hanča a Slonem s různými pomocníky uvařit večeři a po ní následoval další program – Severácký kvíz. Děti rozdělené do různých týmů odpovídaly na záludné otázky, které prověřily jejich znalost Severky, jak dobře dávaly pozor na výletě i to, jestli umí tipovat. Všichni na závěr dostali sladkou odměnu, podle toho jak dobře odpovídali, a mohli jít spát.

V pondělí na státní svátek nebyla rozcvička a tak jsme po snídani všechno a všechny sbalili, během čekání na čas odjezdu si venku zahráli pár her a pak už jsme vyrazili směr Brno. Cestou jsme si ještě udělali dvě menší zastávky – jednu v Karlově studánce na prohlídku městečka, během které většina utratila poslední peníze, a druhou na benzínce, kde jsme se naobědvali.

Alča