Podzimáky - přechod Beskyd 

Letošní podzimní prázdniny budou opět turisticko-poznávací, tentokrát se podíváme do nádherného centra Beskyd. Nekonečné lesy na hřebenech, rozházené chalupy na stráních a svébytná kultura v údolích. A aby to bylo ještě zajímavější, projdeme trasu od Mostů u Jablunkova až do Frýdku-Místku, na které navštívíme tři rozhledny.

Reportáž z akce

Ahoj doma, posíláme první noční pozdrav z Podzimáků... Svět se zbláznil, dnešek byl ve znamení dopravních komplikací. Ucpané Brno, díky kterému mnozí málem nestihli sraz. Cesta doprovodného vozidla trvala 5 hodin místo plánovaných 2,5. Vlak nabral zpoždění, děckám ujel přípoj a přijely o 2 hodiny později. A Víťovi... tomu kvůli zpoždění busu uletělo letadlo do Norska :-)

Teď už jsme ale v pořádku, děti spí a my skoro taky. Všichni si udrželi dobrou náladu a po příjezdu mě zahrnuli historkami z cesty. Zítra se ozveme s podrobnějšími zprávami... Čeká nás první tůra, 11 km. Dobrou noc :-)

Pátek

S psaním reportáže to nebude tak horké, jak jsem myslela - zdejší připojení není nic moc. Jak to bylo v pátek, to už víte. Vlak do Bohumína přijel s velkým zpožděním, přípoj ujel, čekání trávili Severáci v čekárně na nádraží s kytarami a zpíváním. Z historek vedou hlavně ty o spolucestujících, o skautech, o tom, že naše děti byly hodnější a prý i Kristýnka se ptala, proč ty cizí děti tolik řvou :-) Do Mostů u Jablunkova dorazila naše výprava v 23 hodin místo v 21. Zapadli jsme do dvou tříd zdejší základky a za chvíli už jsme spali... Při pohledu na nástěnnou mapu bylo vidět, že východněji už jsme se u nás nemohli dostat a že jsme prakticky v Polsku :-)

Sobota

Ráno jsme si pospali až do 9 hodin (teda krom mě a Slona, my jsme v 7 vyráželi do Jablunkova na nákup, což jsme v pátek kvůli zácpám nestihli). Už během rozcvičky bylo jasné, že dnes bude nádherně, ale zima. Na cestu jsme se vydali až po 11., čekal nás kopec s rozhlednou Tetřev, ovšem pro nás to tentokrát díky horolezecké motivaci byla Annapurna :-) Nahoře si naši horolezci bouchli šampaňské na oslavu dobytí vrcholu (ovšem jen dětské). Počasí bylo opravdu luxusní, krásný barevný podzim, docela chladný, ale na sluníčku bylo příjemně. Po překonání celkem 11km s plnou polní na zádech dorazila výprava šťastně do tělocvičny základní školy v Dolní Lomné. Tam na ně čekala večeře od šéfkuchaře Slona, hovězí vývar s nudlemi a těstoviny se sýrovo-salámovou omáčkou. (Vařili jsme celé odpoledne venku, protože u školy byl prima altánek, svítilo tam sluníčko a měli jsme výhled na pasoucí se ovce...). Večer horolezci trochu řádili v tělocvičně a mimo jiné získávali několik nutných povolení k výstupu na Mount Everest... Jo a večer za náma přijel Víťa, který po komplikacích vzdal svou cestu do Norska.

Mareček U.: "A to ty malý půjdou taky s baťohama? A není vám jich trochu líto?"

Neděle

V noci mrzlo a ráno byla jinovatka nejen na trávě, stromech a střechách, ale i na hřbetech ovcí u sousedů. Naštěstí brzo začalo svítit sluníčko a celý den bylo zase nádherně, jen hodně chladno. Díky posunu času jsme získali náskok a tak starší část výpravy vyrážela s batohy už něco po deváté ráno. Byli to Kačeři, Modří a tři odvážní Zelení - Jirka, Marek D. a Marek U. Čekala je dlouhá trasa přes rozhlednu Kozubová, celkem 21 km. Ulovili prý hromadu kešek a statečně šlapali - do cíle dorazili před 19. hodinou. Mladší skupinka popojela trochu autobusem a šla trasu 14km. I ti to dobře zvládli, i když po příchodu kolem 17. hodiny vypadali někteří hodně znaveně. Půl hodiny po příchodu to vypadalo už klasicky - vedoucí zničení a děti řádily po chodbách. A tak jsme dnes zdolali náš Mount Everest a za odměnu si dali česnečku a špenát s bramborama. Zítra si oddechneme, čeká nás odpočinkový den.

Kristýnka říká, že by chtěla jet tím autobusem až ke škole. Na to Alča: "No, to sis vybrala špatnej oddíl!" :-)

Hanča

Pondělí

Po nedělním delším výletu nás čekal den odpočinku. Hráli jsme si na šerpy (na jednoho člena týmu bylo potřeba navlíct co nejvíc oblečení), . Protože venku bylo krásně, zašli jsme si hrát i tam. A před večeří nás ještě čekal hon na Yettiho, po týmech jsme zjišťovali co nejvíc informací nejen o něm, ale i o Morávce. Po večeři jsme si vyrobili na památku Jaky a pak nás ještě čekaly scénky. Každý tým vymyslel historku, která se povídá ve výškových táborech, když se nedá pokračovat v cestě. Druhý tým pak tuto historku popsal a třetí zahrál.

Úterý

Během odpočinkového dne jsme nabrali síly a mohli jsme se vydat dál. Čekala nás cesta z Morávky přes chaty Kotař a Prašivá do poslední školy - Nošovice. Nejdřív jsme se museli opět vyškrábat na hřeben, na což jsme si ale už zvykli a ani jsme neměli velký časový rozdíl mezi velkými a menšími :-) Na první chatě jsme si dali svačinu, zkamarádili se s místní kočkou a vydali se dál. Na cestě jsme ještě navštívili nejvyšší bod cesty - Čupel. Pro nás to ale byla hora K2, na které jsme opět na oslavu otevřeli šampus a připili si. Pak už nás čekala jen cesta dolů, na chatě Prašivá jsme se potočili na kolotoči a vydali se do školy. Tam na nás čekala večeře - výborná sekaná. Všechny děti se vystřídaly ve sprše, chvíli jsme si ještě hráli v tělocvičně a pak už šli spát.

Středa

Poslední den naší expedice znamenal už jen nabalení, úklid a cestu domů. Dopoledne jsme se vydali do Dobré na vlak, i když nakonec to byl náhradní autobus. Tím jsme dojeli do Frýdku-Místku, kde byl chvilku rozchod po družinách. Nevím co ostatní, ale my se Zelenými jsme se vydali na malý nákup a pak prošli kousek Frýdku a řekli si pár zajímavostí o městě. Pak už nás čekala jen cesta vlakem, kde jsme měli celý vagón pro sebe.

Akce se nám, a podle ohlasů i dětem, moc líbila a určitě něco podobného ještě zopakujeme.

Víťa

Všechny fotky ke stažení (1,22GB)