Výprava Kačeři 

"Vojíne! Díky svým mimořádným schopnostem a kondici jsi byl vybrán k výcviku speciálních jenotek Delta Force. Jedná se o velmi náročný výcvikový program, určený pouze pro elitní vojáky."

Tak zněla zpráva, doručená skupince těch nejlepších vojáků. Ti, co se rozhodli, že chtějí být opravdu ti nejlepší z nejlepších, museli nejdříve výcvikové středisko najít. Týmy Alfa a Beta se nejdříve museli prokousat zašifrovanou zprávou a vyzvednout si ve městě v trafice u agenta v utajení další instrukce. Po obdržení instrukcí se dozvěděli, kterým směrem se mají vydat a po dalších šifrách, zadávání souřadnic, přesedání a cestě pěšky se všichni včas dostavili do výcvikového střediska. Tam už je čekal generál Jirka a major Kuba. Major Lukáš ještě o chvíli později dovezl opozdilce, kteří plnili jinou misi. Kolem půlnoci konečně mohl výcvik začít.

Nástupy, pochody, kliky a dřepy - vojáci si brzy uvědomili, jak bude tento výcvik náročný. Nejdůležitější výhodou v boji je u jednotek Delta Force týmová spolupráce. Právě tu se museli vojáci naučit. Jednotlivec neznamená nic, ale dobře sehraný tým dokáže vše. Proto se všichni snažili jak nelépe mohli a po několika dalších nástupech se konečně všichni odebrali spát.

V noci přišlo probuzení. Megafonem se nesla siréna a vojáci museli vstávat. Elitní voják musí být schopen akce v jakoukoli denní i noční dobu. Skákání, plazení, výpady a další cviky. To vše si vojáci rychle osvojili a proto mohli jít brzy opět do postele.

Megafon se však v noci rozezněl ještě jednou. Vojákům byl představen nový člen týmu - Čenda (Čenda je velká dřevěná bedna). Museli se urychleně dostat z bodu A do bodu B, a jelikož Čenda nemá nohy, museli ho celou cestu nést. Naštěstí se to vojákům podařilo v časovém limitu a tak mohli jít brzy spát, zároveň se svým novým kamarádem. 

Ráno po krátkém výběhu si vojáci dali vydatnou snídani a výborný čaj. Pak zároveň s Čendou šli na misi k pevnosti Boveří. Cestou přecházeli přes nepřátelské území, proto se museli krýt před granáty, vyhýbat se tankům a špionům a snažit se sestřelit nepřátalská letadla při náletech. Jeden nálet poničil dřevěný most, proto museli dál vojáci pokračovat řekou. Zdolali také tankové překážky a na nepřátelském území se plazili až na místo kousek od pevnosti. Tam si vydechli, posílili se a vydali se na cestu zpět. Po dalších strastech se dostali až na pláž, kousek od zbořeného mostu. Odtud se museli dostat až k ostrůvku s křížem, který byl pro misi velmi významný. Jelikož jsme byli stále na nepřátelském území a nebyl čas ptát se, kdo je kdo, naskákali jsme všichni do vody v oblečení a na ostrůvek jsme doplavali v rekordním čase. Pak byl čas na návrat do tábora, tak vojáci vzali Čendu na ramena a zpívali si při běhu.

Odpoledne jsme po posilovacím tréninku zamířili do lesa. Kamarád Čenda zůstal na základně, proto jsme si v lese našli dvě nové kamarádky - Gábinu a Kláru (přibližně osmimetrové klády). Ty jsme vzali do tábora a připravili jsme si večerní táborák. Po všech přípravách byl čas na nejtěžší část výcviku.

Do té doby vojáci uspěli ve všech týmových úkolech, nyní byl čas otestovat jejich sebezapření a psychickou výdrž jako jednotlivců. Všichni si stoupli na dlouhé prkno a jejich úkolem bylo zůstat tam déle, než všichni ostatní. Všichni vojáci prokázali velkou odolnost a odhodlání. Nakonec poslední voják, který vydržel déle, než 6 hodin, byl voják číslo 2 - Zajda. Všichni vojáci však tvrdý a náročný výcvik splnili a proto jsme se další den cestou zpět do Brna svezli parníkem.

Nyní už jsou opět doma mezi normálími lidmi. Elitní jednotka Delta Force je však kdykoli připravena vyrazit opět do akce.

Jednotka

vojáci: Petruška, Zajda, Makča, Romča, Vilík, Ondra N., Ondra U., Kryštof, Martin, Honza
majorové: Kuba, Lukáš
generál a autor článku: Jiříček