Podzimní výprava Ještěd 

Co zbývá dodat? Dnes jsme se po snídani sbalili, naložili do busu, ošátkovali Honzu Pulce, poděkovali personálu chaty Pláně (kuchařům, Jirkovi a prostě všem...) a vyrazili na cestu domů. Nahoře pořád seděla mlha jako čepice, dole už panoval krásný barevný podzim.
Zastavili jsme se ještě u hradu Trosky, kde se k našemu překvapení na dobrovolnou prohlídku hradu vydaly téměř všechny děti, až na pár nejstarších. Trosky jsou zajímavé už svou polohou, o různých historkách nemluvě, takže hodina prohlídky rychle uběhla.
Pak následovaly poslední obložené chleby na oběd, no a nedočkavce už zajímalo jediné: jaký film pustíme v autobusu na cestu domů :-)
S několika akutními zastávkami jsme šťastně dorazili do Brna, nedělní kolony na silnici nebyly nijak hrozné.

Naše další turisticko-poznávací podzimáky se opět vydařily a máme opravdu na co vzpomínat. Počasí se úplně nevyvedlo, ale to nás nemohlo odradit. Naše poděkování směřuje:
- Béďovi a Honzovi, našim už oddílovým řidičům od Hliněnských :-)
- všem pohodářům z Plání, kteří opravdu vědí, jak se o své hosty postarat. Skvělá kuchyně a prima personál, to je základ úspěchu. Však jsme už byli na Pláních letos podruhé a ještě se tam mnozí vrátí potřetí na Silvestra :-)
- vedoucím za pestrý program a starost o děti. Hlavně holky u družin fungovaly na jedničku a o svoje ovečky se svědomitě staraly, navíc si připravily plno programu na volné chvíle a večery. Takže to poděkování rodičů, co se k nám neslo po příjezdu, směřuje ke všem vedoucím za celou prima akci! :-)

Ještě si počkejte na fotky, až je vybereme. Děkujeme za pozornost a už teď se těšíme na další celoddílovou výpravu, Vánočku na Krucemburku.

A to by mohlo být pro tuto chvíli vše. Bohužel, život není fér a tak moje povídání zakončím studenou sprchou: během naší nepřítomnosti našemu náčelníkovi Víťovi někdo ukradl z auta všechny 4 kola. Auto jsme u klubovny našli na špalkách... :-(

Sobota 3)

Jestli se mi na této akci něco zvlášť líbí, tak jsou to dvě věci:
1) Naše děti. Jsou nějak nezvykle hodné a v pohodě. Družná a veselá nálada, všechno je fajn, starší se krásně starají o ty malinký a ti se v nich vidí... Radost pohledět :-)

2) Chata Pláně. Skvělá kuchyně, veselý kuchař, ochotný a příjemný personál. Nemůžeme si je vynachválit!

Strašně se nám nebude chtít zítra domů...

Sobota 1)
Vedle začal večerní program a já sedám k noťasu, abych čtenářům (nejen) v Brně popsala, jak jsme strávili dnešní den:

Ráno jsme vstali s optimismem, zataženo se začalo protrhávat, za chvíli jsme viděli modro a sluníčko! Po snídani jsme se těšili na výlet k Šámalům, na vyhlídky. (Našeho řidiče Béďu včera vystřídal Honza, který přijel i se svou Míšou a jejich tříměsíčním miminkem. Tak ti se vydali na Ještěd i s kočárkem).

Jenže než jsme se nachystali a vyrazili ven, padla znovu mlha a ta se nás držela skoro celý den. No, co už. Šli jsme v poměrně veselé náladě po zelené značce kolem místních zajímavostí, kolem "vyhlídky" do údolí, Ještědského pralesa, pak kolem zbytků nejvýše položeného stavení v Padouchově, viděli jsme studánku, vodopád, starý lom a vchod do jeskyně... Stáli jsme pod krásným, aspoň 300letým bukem a sbírali bukvice. Dozvěděli jsme se, že lesy na Ještědském hřebenu jsou poměrně mladé a ještě nedávno zde byly jen holé pláně (odtud Pláně pod Ještědem). Cestou jsme hráli na klíšťata - připínali jsme kamarádům nenápadně na bundy jeden dřevěný kolíček :-) Kdo si kolíčku nevšiml a byl s ním přistižen, ten vypadl, "umřel na boreliozu" :-)

V druhé polovině cesty tam jsme opustili značenou cestu a šli jsme podle mapy a GPSky přímým směrem k Šámalům. Dětičky dostaly trošku zabrat, kupodivu to dobře snášeli ti nejmenší, kteří šli většinou za ruku s Bubákama, ale nejvíc brblali někteří prostřední, tedy ti pondělní :-) Fascinovalo mě, jaké různé vyčerpané a nešťastné zvuky unavení drahoušci vydávali, aby mě upozornili, že už opravdu, ale opravdu melou z posledního - a pak po příchodu do cíle zázračně ožili a začali vyvádět totální alotria... Někteří se cestou potili v bundách zapnutých ke krku, ale že by si je rozepnuli nebo sundali, to je samotné nenapadlo, až na povel :-)

Pátek 1)
Ahoj, skoro jsem na vás zapomněla ;-)
Krátká verze: Dnešek byl mlhavý, ale velmi bohatý na zážitky.

Dlouhá verze :-) : Dopoledne jsme se rozhodli počkat, jestli se počasí nevylepší, pod heslem "desátá (jedenáctá) rozhodne". Zůstali jsme "doma" a věnovali se rukodělkům - děti vyráběly panáčky z vlny, "kofoláčky" a tak. Moc pěkné, budou fotky. Oběd jsme si dali opět ze svých zásob, bohatě obložené chleby.

Jedenáctá rozhodla, bohužel v náš neprospěch, mlha zůstala ležet a bylo pěkně sychravo a trochu i větrno. Ve dvě hodiny jsme ale mlha-nemlha vyrazili na výlet. Měli jsme domluven odborný doprovod, člena Horské služby, Jirku Pavlů. Je to jeden ze společníků firmy, co provozuje naši ubytovnu, známe ho už z léta z Rodinky a tehdejší účastníci si jistě vybaví jeho malého syna, zvaného Broučínek :-) Tak právě Jirka s Broučínkem nás vzali na procházku a cestou nám Jirka, zdejší rodák a znalec, povídal plno zajímavostí.

Šli jsme zkratkou přes dvě sjezdovky, pod dvěma lanovkami 4sedačkami, kolem rochniště divočáků :-) Slyšeli jsme řadu historek, viděli kotvy, ke kterým se poutá rolba, když upravuje sjezdovku, aby pásama nevyryla díru až na hlínu. Koukali jsme na lanovku a poslouchali, jak horská služba cvičí záchranu lidí z lanovky v případě poruchy... Veškeré povídání Jirky doplňoval klasicky Broučínek svými 4 letými poznámkami :-)

Dole jsme došli ke skokanským můstkům, po prohlídce a dalším povídání jsme pak sešli kolem nich po další sjezdovce úplně dolů, k dolní stanici kabinkové lanovky na Ještěd a ke stanici Horské služby...

Čtvrtek 1)
Dnes bylo docela teplo, nepršelo, občas vykouklo i sluníčko, no prostě celkem akorát. Vydali jsme se autobusem tentokrát ne přes Liberec, ale přes malé vesničky směr Český Dub, počasí se vylepšovalo, kolem cesty nádherně zbarvené stromy - podzimní idyla...

V Jablonci jsme posvačili tatranky a hurá do Muzea skla a bižuterie. Bylo to tam zajímavé, mě hlavně bavily ukázky, jak se vyrábí korálky, knoflíky, jak fungují různé techniky opracování skla atd. Některé šperky, vázy a spol. se nám líbily, jiné ne. Dumali jsme, jestli by se podle toho, co se komu líbí, dal udělat psychologický profil, protože třeba já jsem vybírala samé ponuré a černé barvy :-)

Pak jsme odfrčeli do Liberce a to do Alberta, dokoupit proviant na obědy. Mezitím si děcka na parkovišti daly náš oblíbený "švédský autobus", totiž chleby s čímkoli, servírované z kufru autobusu :-)