Konec, ende, šlus, pátek 1.8.
Tak je to tady :-) poslední den na táboře a zítra odjezd do Brna.
Ráno, když Irokézové v poklidu snídali :-) došlo k únosu Strážce hory. Do tábora vtrhla banda Huronů, napadla Mladého medvěda a před očima našich bojovníků ho odvlekla pryč. Samozřejmě náš Velký náčelník to tak nenechal. Svolal válečnou výpravu a vydali jsme se stopovat Hurony. Naštěstí se Mladému medvědu dařilo zanechávat stopy a tak nebylo těžké rychle postupovat k jeho záchraně. Překvapením ale bylo, když jsme ho našli přivázaného ke stromu a nikdo z nepřátel ho nehlídal. Jak se ale ukázalo, byla to jen zástěrka. Huroni pouze vylákali naše válečníky ven z tábora a ten lehce obsadili Francouzi. Nemá cenu vysvětlovat co následovalo, že? :-) S bojovým pokřikem se vrhli indiáni zpátky k táboru a zaútočili na modrokabátníky . Protože se stačili dobře opevnit a měli i několik děl, museli je nejprve zničit. Pak se teprve dalo vtrhnout do středu tábora, kde nastal boj muže proti muži. Převaha indiánů byla jednoznačná a tak se podařilo ho podařilo rychle získat zpět.
Odpoledne Velký náčelník vyhlásil nejstatečnější kmeny podle toho, jak si vedli ve všech etapách. Na závěr přišla i anglická armáda s poděkováním za pomoc v boji proti Francouzům a Huronům.
Tímto etapová hra tábora končí a zítra vám unavení vedoucí předají velmi čilé děti :-) ... takže ahoj rodičové ... :-)))
Pavel Roháček
Fotky, čtvrtek 31.7.
Víťa
Poslední artefakt, pátek 1.8.
Dnešní ráno byl turnaj v lakrosu a v přehazované. Dva kmeny bojovaly proti sobě v přehazované, třetí zatím trénoval a dolaďoval ovládání lakrosky. Takto se udělalo kolečko.
Odpoledne začalo bourání, kdy se sundávaly věci, které nejsou nutné k chodu či komfortu tábora. Vše, co se naplánovalo se stihlo a tak nám ubude práce na pátek a sobotu. Po obědě proběhla velká hygiena.
Večer (v noci) měli naši stateční válečníci možnost získat poslední artefakt. Museli projít "šamanskou cestou". Po jednotlivých kmenech si je sám Velký náčelník odvedl na začátek této cesty, odkud už ale vyrážel každý bojovník sám, vybaven pouze svíčkou. Během trasy nesměli promluvit ani slovo, aby neprobudili zlé duše. V cíli seděl šaman a svými údery do bubnu pomáhal udržet směr. Když všichni bojovníci z daného kmene dorazili k šamanovi, ukázali tím svoji sílu a šaman jim prozradil, jak získat poslední artefakt.
Pavel Roháček
Fotky, středa 30.7.
Víťa
Kouřové signály, středa 30.7.
Dnes ráno proběhlo získání třetího artefaktu, který byl zamaskovaný v lese. Irokézové prošli celé území okolo tábořiště, vyhnuli se nebezpečí a donesli artefakt do tábora.
Odpoledne byla novinka, na kterou jsme byli zvědaví i my, jak si s tím indiáni poradí. Z každého kmene se vybrala polovina bojovníků a poslala se na protější kopec, kde měli přijímat kouřové signály, které vysílala druhá polovina z jejich kmene. Systém byl zjednodušen tím, že se nevysílala morseovka, ale byl dán jen předem známý počet teček a čárek, který se měl odvysílat a pořadí vysílání se nechalo na vysílajících z příslušného kmene. Výsledek byl docela zajímavý :-) ... některé kmeny patrně odradil počáteční neúspěch, kdy nezachytily žádný signál. Naopak kmeny, kterým se podařilo zachytit víc jak polovinu zprávy v první části, než se bojovníci prostřídali, tak se vrhly k vylepšení vysílání. Dva kmeny tak v druhém kole zachytily kouřový signál se 100% úspěšností.
Večer už proběhl v duchu vachballu a rugby :-)
Pavel Roháček
Fotky, úterý 29.7.
Víťa
Přesun a volný den, úterý 29.7.
Zdravím všechny a omlouvám se, že byl jeden den beze zpráv o tom, co se dělo v naší indiánské osadě. Proč tomu tak bylo se dozvíte během textu. Včera v pondělí 28.7. nastal měsíc hladu ... nikdo se neděste, jídlo bylo. Kuchyně se činila :-), ale etapa pro indiány byla v tomto duchu. Aby indiáni ukázali svoji zručnost a že jsou schopni získat potravu pro své kmeny, museli po osadě projít několik stanovišť, kde pro ně měli naši nejšikovnější válečníci přichystány určité úkoly. Na těchto místech zkoušeli střelbu z luku, hod oštěpem, střelbu z muškety, souboj s tomahawkem, "člunkový běh", souboj s dekomlatem, hod na cíl a chladnokrevnost ukázali při "mokrých želvičkách". Všichni při těchto úkolech ukázali, že jsou toho hodni být irokézskými válečníky.
Odpoledne nastalo balení všech kmenů s úkolem rozšířit naše území. Dostali základní vybavení nutné k přenocování mimo tábor, jídlo na večer a v táboře proběhla ještě první hra. Protože měl každý kmen určitou sumu peněz z předchozí hry, mohli si svoji večeři vylepšit nákupem námi nabídnutého zboží, včetně několika her pro volnou chvíli. Nákup proběhl velmi emotivně, protože k výběru byl "bang", karty, klobásy, oplatky, jablka, papriky, paštiky, sýry, atd ... Po tomto nákupu vyrazily kmeny na svá stanoviště, o kterých přesně věděl jen jejich kmenový náčelník a doprovodný programový vedoucí. Kmeny měly za úkol vybudovat nové tábořiště, rozdělat oheň a rozmístit 3 symboly okolo tábora. V předem daný čas vyrazili 3 bojovníci z každého kmene do neznámého terénu, aby objevili ostatní a zaznamenali 3 symboly v každém táboře. Takže se museli pohybovat lesem co nejtišeji, aby se neprozradili. Opět to nebylo tak jednoduché, neboť je nesměl objevit nikdo z dalších táborů a nejen to ... po lese se pohybovala i francouzská hlídka, která je mohla také odhalit.
Tak to byl včerejšek, takže sem se nedostal na internet a tak zprávy dostáváte až dnes.
Dnes ráno se kmeny vrátily do tábora, sečetlo se kdo jaký tábor odhalil a naopak kdo se dobře zamaskoval a pohyboval se po lese jako pravý indián. Po návratu proběhly hry jako vachball, fotbal a vodní válka se stříkačkama a v bazénu. Odpoledne proběhlo školení v ovládání člunů na rybníku Kalich a koupání v bazénu a jiné blbnutí. Večer byl speciální program, kdy Vikingové vyzkoušeli naši saunu a byli velmi spokojeni.
Tento volný den byl daný taky tím, že Vítek dostal teplotu a u mě se vyšplhala nad 38ºC. Většinu dne jsme tak prospali, což dost pomohlo a zítra už snad bude líp. Z tohoto důvodu budou fotky ze dneška až zítra večer.
Pavel Roháček
Fotky, pondělí 28.7.
Víťa
Fotky, neděle 27.7.
Víťa
Obchodování , neděle 27.7.
Ráno připluly nové lodě z Anglie a kontaktovaly naši irokézskou vesnici. Toho využili naši někteří bojovníci a vydali se do lesů nalovit zvěř, aby získali kožešiny pro obchodování s Angličany. Ostatní pospíchali rychle natěžit drahé suroviny k obchodování, přesunout své zásoby koření, obilí, ryb atd. ... aby mohli rychle vyobchodovat své zboží za peníze, než lodě odplují. Bohužel přesun zboží byl přes les, kde se pohybovali Huroni, a tak to nebylo zase tak jednoduché. Přesto se podařilo pytle se zbožím pronést a mohl začít obchod s anglickými kupci. Za prodané zboží získali naši Irokézové slušný obnos zlaťáků. Tyto peníze využijí při dalších etapových hrách v následujících dnech.
Odpoledne naši špehové zjistili, že se kolem naší osady pohybuje kolona francouzských vojáků vedená opět hurónským bojovníkem. Tato kolona, jak se podařilo zjistit, přenáší do francouzské pevnosti jeden ze ztracených artefaktů. Abychom mohli zaútočit na tuto kolonu, museli jsme nejprve zjistit její vojenskou sílu. Proto všichni bojovníci vyrazili do lesů, aby tuto kolonu objevili a získali co nejvíce informací. Zjistili, že se kolona skládá ze 4 střeleckých pluků, jedné jízdy, jednoho děla a vše pod vedením francouzského plukovníka. Válečná rada tedy rozhodla, že si na takto složenou kolonu troufnou a bojovníci k večeru vyrazili do boje. Francouzi byli pobiti na hlavu a artefakt zachráněn. Zpátky v osadě už je tedy druhý artefakt a síla našich kmenů den ze dne roste...
Pavel Roháček
Fotky, sobota 26.7.
Víťa
Bitva na kánoích, sobota 26.7.
Sobotní den byl ve znamení slunce :-) a tak si to dnes všichni užívali. Po odjezdu prťat proběhly bodované kmenové turnaje: ve fotbálku a přetahování v laně. V obou turnajích se ukázal jako nejšikovnější kmen Onodaga a získává za dnešek docela slušný náskok nad ostatními kmeny. Ale jsme v půlce tábora a čeká nás ještě plno úkolů, kde se určitě ukáží kvality ostatních kmenů.
Odpoledne jsme prodloužili polední klid, protože první krásné počasí děti uspalo a byla škoda je rušit v odpočinku :-). Po kvalitním odpočinku nastala výprava na "kánoích", kdy jednotlivé kmeny bojovaly proti sobě a navíc se do boje zapojily i dvě huronské kánoe, plné zdatných bojovníků. Po dlouhé bitce se kánoe od sebe vzdálila natolik, že už žádná nebyla na dostřel a tak se kmeny mohly vrátit zpátky do osady.
Pavel Roháček
Dudu jsou doma..., sobota 26.7.
Dovolte, abych vám z pohodlí svého domova, kde se nacházím dočasně na noc ze soboty na neděli, poreferovala o posledních dnech a hodinách našeho soužití s nejmladší táborovou družinou Mohawk alias Dudu.
Když jsem po své dvoudenní nemoci v pátek "naskočila" opět do víru táborového života, čekaly nás s Dudu poslední dva dny... Sotva jsem dokopala své malé svěřence, aby se na deštěm promáčené louce neprocházeli v sandálech a přezuli se do tenisek, nastal před obědem obrat počasí a bylo slušný vedro - neboli jsme je zase z těch gumáků a tenisek a mikin převlíkali do kraťasů. Život je boj :-)
Dopoledne se odvážní Mohawkové zúčastnili velké lesní bitvy (s tzv. "liščími ocasy"), kde podpořili své starší a zkušenější bratry indiány. O tom, kdo jak udatně bojoval, bylo možné si lehce udělat obrázek po jejich návratu. Zatímco někteří měli plnou pusu zážitků z boje a museli mi nutně a hned všechno vypovědět, jiní měli naopak pusy modré od borůvek. No každému podle jeho gusta :-) (pokračování článku zde...)
Hanča
Nemoc od bělochů, pátek 25.7.
Včerejší obnova pohřebiště a následný rituál splnil svůj účel. Duchové byli spokojeni a dnes ráno měl Strážce hory (Zbyšek) ve snu vidění, že poblíž naší osady se nachází jeden z ukradených artefaktů. A tak se kmeny společně vydaly do okolí, aby přinesly tento artefakt zpět na posvátnou horu. Jak se ale ukázalo, nebylo to nakonec tak lehké. Artefakt přenášela malá skupinka francouzských vojáků, opět v doprovodu huronských průvodců. Proběhla bitva, při které se ukázala hbitost a odvaha irokézských bojovníků a artefakty se dostaly zpátky na posvátnou horu.
Odpoledne se ale bohužel ukázalo, že si toto setkání vzalo také svoji daň ... bojovníci dostali nemoci bílých lidí. V tuto chvíli zasáhl šaman kmene (Víťa), který zná na všechny nemoci lék. Svojí radou vyslal kmeny do okolí, kde mohli nalézt bylinky, léčivou vodu a jiné věci, kterým obyčejný válečník nerozumí :-), jež zachránily kmen a zbavili jsme se tak všech nemocí bílých lidí.
Kmen Mohawků mezitím prošel cestu za pokladem, splnil řadu obtížných úkolů a svedl bitvu s mědvědem, čímž si vybojoval sladký poklad a zakončil svoji účast v letošní indiánské hře. Zítra čeká Mohawky balení a odjezd domů.
Pavel Roháček
Fotky, pátek 25.7.
Víťa
Fotky, čtvrtek 24.7.
Víťa
Upřesnění, čtvrtek 24.7.
Dnes bych ráda uvedla na pravou míru některé detaily:
1) fotky, které zde na internetu vidíte, nefotím já, nýbrž Ďoubalík, Kamil, občas Bizon a další vedoucí. Takže vaše díky patří jim, nikoli mně :-)
2) ale ten dlouhý dopis, co se tady na internetu objevil (s nadpisem "Místo dopisu") tak ten jsem naopak psala JÁ, takže vaše spekulace nad tím, které dítě vybásnilo tak dlouhý dopis, jsou zbytečné :-)
3) poslední dva dny jsem strávila ve spacáku s horečkami (asi nějaká viróza), z toho důvodu zde moc zpráv ode mě nebylo, kluci koukám neposlali ani žádnou zprávu mailovou :-( Brzy to napravím a něco vám zas napíšu, jen co pochytím nějaké novinky - dva dny jsem byla odkázaná jen na hlasy kolem mého stanu - i když jich nebylo rozhodně málo a člověk se i takhle něco dozvěděl...
Naši nejmenší družinu někteří vedoucí začali tajně přezdívat "Dudu", což se mi moc líbí a tak se přidám. Takže naše Dudu čeká zítra poslední celý den na táboře, v sobotu je odvážíme domů. Držte nám palce, ať se nám ten poslední den povede a aspoň moc neprší, když už je jisté, že koupání si za celý tábor prckové neužijí...
Hanča
Velká očista, čtvrtek 24.7.
Dnes ráno vzpomínali naši indiáni na své padlé a jako úctu k nim tvořili masky (ze sádrových proužků), pomalovali je a nyní zdobí pohřebiště (okraj polomu), kam je zakázáno chodit. Odpoledne po obědě nastala velká očista, čili velká hygiena. Pořádně se zatopilo, ohřála se voda a postupně se šli indiáni umývat, počínaje nejprve od Školky, přes Bubáky až po Vikingy. Nakonec samozřejmě vedoucí :-). Jelikož po dobu hygieny pořád poprchalo a deštík trval až do večera, tak se čas po večeři trávil v hangáru, kde se hrálo na kytaru a v rohu někteří kluci hráli těžkej karban. Snad se zítra počasí už polepší.
Pavel Roháček
Fotky, středa 23.7.
Víťa
Fotky, úterý 22.7.
Víťa
Hrozba od Francouzů, středa 23.7.
Dnešní den dopadl vzhledem k deštivým předpovědím docela dobře. Slunce nevylezlo, ale přes den naštěstí nepršelo ... právě sedíme na poradě a teprve začíná pršet, takže se dá říct, že se den vydařil. Z programu to dnes vypadalo asi tak, že budíček nám připravila rovnou francouzská armáda, která dala irokézským bojovníkům ultimátum: buď vyklidí území, kde jsme se usadili, nebo celou naši vesnici vyhladí. Tato jejich troufalost vzbudila bojového ducha v celém kmenu a začaly probíhat přípravy na bitvu. Osada se opevnila, zamaskovala, byl zatančen bojový tanec okolo totemů a odpoledne to začalo. Francouzi přitáhli s velkou armádou v doprovodu huronského špeha a napadli vesnici. Rozpoutala se krutá řež, při které bylo raněno mnoho bojovníků a zabito ještě více francouzských vojáků. Bitva trvala už velmi dlouho a síly slábly na obou stranách. Situaci vyřešily posily, které se ukázaly v pravý čas ... Irokézům přišla na pomoc anglická armáda. Společně se takto podařilo odrazit nepřítele a ubránit naši osadu .. ale obávám se, že se ještě vrátí ....
Pár věcí stojí za poznámku a to, že se kmenový náčelník Jiříček při službě v kuchyni řízl tak, že odjel k doktorovi a nafasoval si dva stehy :-) ... a jedna úsměvná věc od Mohawků ... před příchodem Francouzů spadlo pár kapek a tak to jedny holčiny okomentovaly slovy ... "To je dobře, že prší, to ti Francouzi nepřijedou." ... "Co blázníš, vždyť mají koně !! " ... "Myslíš ?!?" ... :-)
Pavel Roháček
Lov ryb, úterý 22.7.
Ráno: po snídani si jednotlivé kmeny nacvičili u svých totemů rituál, který se bude hodnotit až později, jakmile dovolí počasí, ... abychom si mohli jejich představení vychutnat. Co jsem z dálky slyšel, tak jsou do rituálů zapojeny bubny a vypadá to velmi zajímavě, docela se na to těšíme :-) ... potom následovaly kmenové hry a jako první proběhl turnaj v hu-tu-tu. Nejen kmeny, co proti sobě bojovaly ukázaly své umění hu-tu-tu, ale i diváci se nenechali zahanbit a bylo je pořádně slyšet, jak podporovaly své zpřátelené kmeny. Po těchto hrách a po obědě se kmeny potřebovaly zásobit dalšími zásobami potravin a tak jsme se přenesli na hladinu Kalicha. Zde vystartovaly proti sobě dvě kánoe (pálavy) a museli se dostat co nejrychleji k hejnu ryb (kus kmene s větvemi), zalasovat tento kmen a odtáhnout jej za vymezený prostor. Takto příslušný kmen vyhrál. Bohužel hru jsme nedokončili, protože přišel deštík a tak jsme hru přerušili a vrátili se do tábora. Zbytek dne proběhl převážně v hangáru u deskovek. Po večeři se počasí trochu umoudřilo a tak se zahrál fotbálek :-)
Pavel Roháček
Místo dopisu..., úterý 22.7.
Milá maminko, tatínku, sestřičko, bráško a vůbec všichni...
Chci vám napsat, jak se mám tady na táboře. V kmeni Mohawk je nás 14 indiánů a k tomu máme 3 náčelníky: náčelník-stařešina Hanča a dva mladí náčelníci Kačka a Lukin. Indiánská jména jsme si zatím nedali, ale třeba to ještě doženeme. Je nás 10 holek a 4 kluci - Martin Fajt spí v indiánském obydlí s Ondrou Nesvadbou, Jirka Tomášek s Honzíkem Winklerem, Hanka Kovaříková s Nikčou Krejčiříkovou, Terka Gregorová s Kájou (to je holka :-) Karolínka Ryšavá), Markétka Glosová s Peťou Tylovou, Kamča Uhrová s Mirčou Adámkovou a Šárka Vyhlídová s Romčou Střechovou. A to už nás znáte všechny. Ve stanu máme dvě postele, poličku a kapsář na drobné věci (hygienu, hrnek, knížku...), pod postelí mám poskládané boty, kufr s oblečením a krabici na další věci. Jo a ještě mám šňůru na ručník. Hanča říkala, že stan vyfotíme, abyste ho taky viděli. Uklízení už jsme se docela naučili, jenom občas nemůžu najít hrnek, lžičku nebo hřebínek :-)
Ráno se nás probudí Ďoubalík tím, že zvoní na zvon a volá „budíček!“. Ale někdy dost často mě to nevzbudí a tak mě potom musí budit Kačka. Ale největší problém vylézt ze spacáku má Hanka s Nikčou, a pak ještě pořádnou chvíli sedí na posteli a mžourají okolo a my všichni už na ně čekáme venku :-) Když se konečně všichni sejdeme venku oblečení a chceme jít na rozcvičku , vzpomene si ještě někdo, že musí jít čůrat a tak zase znova čekáme. Včera jsme ale rozcvičku neměli, protože jsme měli službu a předtím taky ne, protože byla neděle. Po rozcvičce si jdeme k umývárce vyčistit zuby a umýt obličej, teda ale mami, ta voda je tak strašně studená !!! Brrr... Potom se ještě zdržíme tím, že se všechny holky češou, teda češe je Kačka s Hančou, a někdy kvůli tomu nic nestihneme, protože si jich dělá hodně culíky a po spaní ve stanu máme hodně zacuchané vlasy. Potřebovali bychom do Denního režimu přidat ještě půl hodiny na česání :-) Taky si musíme stihnout uklidit, no naštěstí už jsme se zlepšili a docela nám to jde. To bys mamko koukala :-) Potom se oblečeme do indiánského oblečení a je společný nástup u totemu. Dozvíme se, co se bude ten den jíst, co budeme dělat, kdo má službu v kuchyni, kdo dostal za včera nějaký body a taky kdo bude mít noční hlídku. Tati, už jsme měli noční hlídku a vůbec jsme se nebáli! Teda trošku jo ale skoro ne! Martin s Ondrou se přihlásili na hlídku jako první. My Mohawkové totiž hlídáme vždycky první hlídku od 10 do půlnoci a to jsou vedoucí ještě vzhůru v hangáru. Ale je to hrozný, musíme chodit kolem tábora a hlídat všechno, aji studánku! Na všechny se dostane a do soboty se pěkně vystřídáme, ale představ si, že velký děcka hlídají i třikrát nebo víckrát za tábor!
Dneska na nástupu dostali někteří indiáni péro na čelenku za odvahu v boji. Od nás dostali péro Kája a Terka za hru Liščí ocasy a Jirka za odvahu v Hututu. Já dostanu určitě zítra, dneska se totiž budu hrozně snažit! A ještě dostáváme korálky, někteří dostali za včerejší službu v kuchyni korálek navíc, protože byli víc pracovití.
Včera jsme měli službu v kuchyni a bylo to moc zábavný, škoda, že už víckrát ji mít nebudeme. Pomáhali jsme s umýváním nádobí, kluci topili v kamnech, taky jsme krájeli brambory a salám a taky jsme ty brambory škrábali! Mamko víš že Šárka taky škrábala a moc jí to šlo? A to říkala, že to neumí... A krájet brambory nám šlo všem a řízla se jenom Peťka, ale jenom trošičku :-) A teď má bezva náplast, normálně se s ní může do vody! Peťku to nebolí a stejně hnedka šla zpátky do kuchyně pomáhat. Krájeli ještě Kamča, Romča, Šárka, Mirča, ale ty se neřízly a Hanča říkala, že se v krájení hrozně moc zlepšily! Jirka s Honzíkem zase topili v kamnech, aby bylo dobrý jídlo a hlavně brzo. Dělali jsme zapíkaný brambory a odpoledne pak puding, mňam! Ale v kuchyni se udělá hrozně moc nádobí a my jsme ho pak museli umývat, ale šlo nám to a nejlepší byla Markétka, která umyla všechny připečený pekáče od zapečených brambor! Dostala za to korálek navíc. A taky dostal korálek Martin Fajt za nádobí po večeři. A taky jsme mamko hlídali u vchodu do tábora, kdyby došla návštěva a nebo hlavně ta hygienička, jak říkala Hanča. Ale stejně se jí nemusíme bát, máme tady uklizeno, však jsme taky sbírali papírky po táboře a taky vyváželi odpadkové koše.
Jídla tady máme dost, ale já myslím, že některý děcka stejně zhubnou, protože nechtějí nic jíst. Nechutná jim ani sýr na rohlík, ani polívky, nejedli nudle ani vepřo knedlo zelo. Vždycky dostanou od kuchaře něco náhradního, ale přece nemůžou celou dobu jíst k snídani suchej rohlík nebo k obědu chleba s marmeládou? Oni si moc vybírají, že? To naopak Hanka Kovaříková, ta si chodí přidat a nebo to ještě dojí třeba po Nikči, které pořád něco nechutná :-) Měli jsme už vepřo knedlo zelo, fazole, nudle se vším možným, zapíkaný brambory, taky omáčku s rýží, pomazánku rybičkovou a sýrosalámovou. Na svačinu máme oplatky, jablka, nektarinky, puding a říkal Bizon, že bude i vánočka a jogurt. Na pití je tady pořád na stole v kuchyni šťáva a čaj, ale normálně na té várnici s čajem je napsáno rum :-) ale není to pravda! A taky už bylo kakao.
Latríny jsou tady v lese, takže jsme si napřed museli zvyknout, že musíme počítat s delší dobou, než tam doběhneme. Lukáš i Kačka už prali některým děckám tepláky :-) Ale už to umíme. Napřed jsme se trochu báli na latríně sedět, je dřevěná, ale už se nebojíme, teď už se jen trošku bojíme tam v noci jít, ale může nás doprovodit hlídka. Kolem latríny lítají mouchy a je tam zápach, říkala první den Hanka K., ale už jsme si zvykli. Na latríně je to dobré, protože tam visí sešitek Latríňáček a můžeme do něj kreslit a psát vzkazy. Taky se tam dá dobře a dlouho povídat :-)
Umýváme se trochu neboj, ráno zuby a obličej, před jídlem se volá HYENA a jdem si umýt ruce, večer se taky umýváme, ale zas už je na to někdy tma. Můžeme se jít taky umýt do teplé vody do lavoru u kuchyně, ale mamko, ještě jsem nebyl, neva ? :-) Ve čtvrtek si umyju aji vlasy a budeme se sprchovat od hlavy k patě, říkal to Ďoubalík. Taky se prohlížíme na klíšťata, ale ještě jsem žádný neměl, Víťa říkal, že jich letos není moc. Víťa to je náš šaman, jako zdravotník, chápeš ? :-) Říkal, že až v sobotu Školka odjede, nebude už mít skoro žádnou práci - jako že za ním chodíme hlavně my. Ale to není pravda, viděl jsem velký holky a taky se řízly a strouhly a furt mají nějaké třísky nebo tak něco. Ale nikdo ještě letos nebyl v nemocnici ani za paní doktorkou.
Napřed tady pršelo, první den, ale pak už bylo akorát, ani zima ani vedro. Svítilo sluníčko, občas sprchne, jo a taky jsme tady měli duhu! Teď už je ale počasí horší, včera hodně foukalo a dneska je zima jako v zimě. Ale nám to nevadí, protože běháme a hrajeme hry, to jenom Kačka tady kolem nás chodí a třepe se zimou. Ale říkala Hanča, že kdyby bylo moc zima nebo pršelo, tak se zatopí v kamnech v jídelně, ale že to zatím není potřeba. Taky Bizon říkal, že už pozítří se to bude zlepšovat. Akorát mami asi se nepůjdeme do soboty ani koupat, tak to musíme pak dohnat doma na koupališti. Ale to nevadí, tady je i bez koupání jiná zábava.
Už jsme vyráběli amulety a talismany, velký děcka si dělaly totemy, ale my ne, jenže jsme to ukecali a tak si ho ještě doděláme taky. Kolem totemu se bude tančit rituál. Taky byla bojovka a stopovali jsme v lese ty co šli před náma, dávali nám úkoly a byla to sranda, potom se nám schovali na posedu. Taky jsme narazili na borůvky a tak jsme je sbírali a Hanča nám borůvkama namalovala válečné indiánské pomalování a my jsme si to nechtěli umývat. Ale už to slezlo, protože to šlo vodou, takže na nástup a focení jsme se malovali barvičkama, co mají velký holky.
Taky jsme měli oheň a zpívali jsme. A hodně nás baví hututu a vachbol, ale nejvíc nás baví blbnout s tomahawkama a mlátit se s nima navzájem, ale nebojte se, jsou přece jenom vystřižený ze slepených karimatek! Taky se rádi věšíme na Kačku a další vedoucí a vůbec nejlepší je povalit na zem Lukina a udělat si z něj madračku :-) Ostatní nás mají hrozně rádi a vždycky se ráno těší, jak se objevíme a začneme na ně něco volat, blbnout s nima a na něco se ptát. Hanča má prý úplně nejradši, když se jí všichni naráz na něco ptáme, protože se tím prý cvičí v trpělivosti. Říkala, že jestli přežije tento týden, tak už přežije všechno, tak já myslím, že je asi ráda, že nás tady má :-) Holky říkaly, že hlavně Hanča by mohla být kadeřnice, jak nás češe, ale ona říká, že spíš by mohla být matka hodně dětí. Ale taky Hanča říkala, že jí Kačka a Lukin hodně moc pomáhají a že občas ani nemá tady co dělat a tak třeba teďka, zatímco my si hrajeme hututu kmeny proti sobě a hulákáme a všichni nás povzbuzují, Hanča sedí ve stanu a píše něco na počítači.
Spí se mi tady dobře, ale prý už začneme chodit my Mohawkové dřív spát, protože pak ráno jsme unavení a nechce se nám vstávat. Ale nevím, jak to udělají, protože potom bysme neslyšeli ukolébavku, co nám zpívají před spaním - a když my půjdeme spát dřív jak velcí? Jak to bude? No určitě pak budou zpívat dvakrát.
Večer je mi mami smutno a někdy jsem už brečel. Ale pak mě to zas přejde. Ale některý děti brečí, protože třeba nemůžou najít hrnek a pak přijde nějaký vedoucí, kroutí hlavou a sáhne do kapsáře a hrnek je tam a pak už není proč brečet. Jenom Jirka brečel hodně a chtěl hodně jet domů. Ale včera jak topil v kuchyni, tak ho to začalo bavit a taky ho baví hututu a dneska dostal péro na čelenku, tak už nebrečí a určitě tady s náma zůstane, protože my bysme nechtěli, aby jel domů. Přišel by o hledání pokladu, co bude v pátek. Jo a mami, víš že tady ty kamna polní kuchyně se jmenují Bobina?
Tak se mi tady mami líbí, i když se mi stýská. Je tady zábava a hlavně se tady spoustu věcí naučím a tak už budu pak jezdit na všechny výpravy se Severkou a už se nebudu bát. A budu umět škrábat brambory a krájet salám, takže ti budu moct se vším pomáhat!
Ještě jsem vám určitě nenapsal všechno, ale už musím běžet na oběd, jsou špagety, takže to jistě chápete. Pak si přečtu na nástěnce vzkazy, co jste psali na internet a doufám, že mi po obědě přijde nějaký pohled! Tak se tam doma mějte krásně a v sobotu na mě nezapomeňte počkat! AHOJ!
anonymní Mohawk (v zast.Hanča)
Fotky, pondělí 21.7.
Víťa
Tvorba totemů, pondělí 21.7.
Zdravíme všechny z indiánského tábora. Dnešní programová náplň byla tvorba totemů, kdy každý z oddílů, kromě těch nejmenších, si tvořili svůj kmenový totem. Takže nyní je tábor obklopen pěti totemy ... ten táborový je uprostřed náměstí a čtyři kmenové jsou u ohniště. Po vytesání ornamentů, válečných symbolů a pomalování totemu se celý tábor oblékl do indiánského oblečení a proběhlo hromadné focení. Dnes došlo i k první bojové výpravě, kdy válečníci vyzkoušeli svoji odvahu a tomahawky měly žně :) ... uklidnění nastalo až večerním vachballem. Tak to máme vše z hlavního programu za dnešek .
Pavel Roháček
Mapování území, neděle 20.7.
Tak dnešní ráno proběhlo jako sobotní ... budíček, nástup, snídaně. Po snídani si válečníci vytvářeli amulety podle totemových zvířat, která si vybrali - kmen Tuscarora si vybral orla, Oneida - vlka, Onodaga - sovu, Cayuga - bobra a Mohawkové medvěda. Tyto amulety nyní zdobí krky válečníků a aby měli jejich sílu, musí je mít stále u sebe. Následně si vyrobili tomahawky, pomalovali si je válečnými barvami a kdo měl ještě málo ozdobené indiánské oblečení, mohl si jej dozdobit. Odpoledne museli válečníci prozkoumat území okolo osady, vytvořit mapu a zakreslit co nejvíce informací, které se jim podařilo posbírat. Ve výsledku zjistili, kde se nachází posvátné Irokézské místo. Večerní hromadnou hru nám bohužel přerušil déšť a tak se v hangáru hrálo na kytaru, karty, bang, ...
Pavel Roháček
Fotky, neděle 20.7.
Víťa
Fotky, sobota 19.7.
Víťa
Drby z plání..., neděle 20.7.
Ahoj, dnes se vám hlásí náčelník-stařešina Hanča. Jistě jste zvědaví nejen na oficiální zprávy z programu tábora, ale i na zákulisní info, a proto jsem tady já, váš zpravodaj ze společnosti :-) Sice se mi špatně píše, protože indiáni ještě nevynalezli k noťasu externí klávesnici, ale už prý se na tom pracuje. Na druhou stranu tyto malé šedé mašinky určené pro komunikaci s našimi indiánskými božstvy, tady máme hned čtyři, tomu říkám návrat ke kořenům... Přemýšlím, jak by asi zněl indiánský název noťasu, no možná "Ten, co pošle zprávu bez bubnu i bez kouře" :-)
Zatím to tady všechno klape, s mírnými zádrhely, které ale slouží spíše pro pobavení rady starších. Zejména já se občas bavím, protože jsme letos všichni v nových rolích a tak se v tom někteří trošičku plácají :-) Mám-li popsat můj momentálně nejsilnější dojem, pak je to POHODA. Jsem u družiny, nestarám se ani o program, ani o zásobování, ani o jídlo, s družinou pomáhají velmi zdatně Kačka s Lukinem, takže já ve finále nemám občas co dělat. Dneska dopoledne jsem si dokonce jen tak vytáhla i kytaru, třetí den tábora, nechápu...
Ale vy jste zvědaví hlavně na ostatní a ne na mě, takže tedy ty drby:
* Ladies Terka, Anka, Ivka a Majka mají za sebou už několikeré stěhování. Napřed chtěly spát ve stanu 3 a Majka že bude zvlášť. Tak se vyrábělo letiště. Potom přibraly Majku k sobě a spaly tam 4. Dnes jsou už odstěhované od sebe a bydlí Anka s Majkou a vedle Terka s Ivkou. Jak to bude zítra ? O dalším vývoji událostí ze života celebrit vás budeme informovat :-)
* jsme tady opravdu naprosto v souladu s přírodou :-) Noťasy máme jen čtyři, vodu letos napouštíme nově čerpadlem, co jede na elektrocentrálu. Máme tady nakonec tři auta, protože jsme se nevešli se všema věcma do autobusu ani dvou vleků a museli jsme přidat další vozidlo. A když bylo jednoho dne indiánům zvlášť těžko v té drsné přírodě, přišel bílý muž s motorovou pilou a vyřezal jim totem. Duchové našich předků, vy to vidíte ?
* u maláčů, totiž družiny Školka alias Mohawk, se snažíme zavést systém úklidu ve stanu. Jelikož bobánci s sebou mají neuvěřitelné množství věcí, na to že jsou tady na týden (!!!), není je jaksi kam dávat, natož v nich pak udržet pořádek... Některé holčičky, nebudu jmenovat, s sebou mají na každý den jiné kraťasy, dále sedmero tepláků, patery boty, čtyři svetry a zimní bundu, myslím, že by se s těmi zásobami dalo vyžít i na měsíc :-) Zejména proto, že zatím od včerejší premiéry by nejradši chodili všichni prcci v indiánském hábitu a jiné oblečení nepotřebují. No nakonec jsme to vyřešili tím, že jsme jim k jejich kufrům přidali ještě krabice na věci…
* v noci se nám tady ozývá srdceryvné volání – některá z malých holčiček úžasně mluví ze spaní. Ještě jsem nepřišla na to která, ale je to vždycky pár vět a výkřiků a pak je klid. Budu dále sledovat :-)
* jak se mají další naši nejmenší, o tom vám povím někdy příště podrobně, ae zatím je to v pohodě, tedy ne horší, než jsme čekali. Dostat je ráno ze spacáku a projít si kolotočem oblíct – vyčůrat – rozcvička – umýt – uklidit stan – na snídani si namazat rohlík – atd…., to je opravdu záběr. Některé stany by potřebovaly zvláštní pečovatelku, ale my to máme rozděleno já tři stany, Lukin dva, Kačka dva. Ale lepšíme se rychlým tempem, my i děti. Například dva stany, co jsem uklidila zgruntu včera, zatím „drží“, jako myslím ten pořádek relativně vydržel. Ale zítra máme službu v kuchyni, tak to bude asi hodně sranda :-)
* zdravotník zatím stíhá - klíšťat zatím nijak moc není, máme už nějaká ta říznutí, strouhnutí, třísky, štípnutí, držkopád, bolení v krku, jednou špatně od žaludku a jednou od střev :-) Podrobněji vám to zjistím a se zdravotníkem udělám zvláštní rozhovor neboli intervijů :-)
* počasí je zatím podle mého gusta - není pařák, je modro nebo se po obloze honí mráčky, v noci sprchlo, ale ráno zas bylo hezky, prostě pohoda, akorát dnes hodně fouká. Ale podle zpráv na internetu, co sledujeme, se to má zhoršit, takže programáci už chystají úpravy programu.
* jak si vedou jednotliví vedoucí, o tom si povíme jindy. Hlavas Ďoubalík právě sprdává dětičky na náměstíčku, že je polední klid, tak aby nelítali.
* zlatým hřebem mé dnešní rubriky se jednoznačně stává dnešní oběd :-) Po celodopolední snaze služby o přípravu zeleninové polévky a nudlí na sladko, krájení surovin a jejich míchání a ochucování, se jim podařilo v závěrečné fázi nalít většinu polévky do nudlí. Vznikla z toho zvláštní směs, to jsme ještě neměli. Když jsem míjela nějaké dítě, co šlo z kuchyně do jídelny, koukalo do misky plné nudlí s mákem a nadšeně hlásilo „Jéé, mrkev, bezva!“, začalo mi být něco divné. Co se stalo, jsem zjistila vzápětí a pak jsem už jen vysvětlovala dětem, proč jsou zcela netradičně v nudlích brambory a hrášek. Tato historka se jistě zařadí mezi nesmrtelné zážitky z naší hitparády, hned vedle Ďoubalíkových zmražených sirupů a podobných atrakcí. Pobavili jsme se všichni, někteří jsme se přesto najedli (já jsem si dala jednu várku s tvarohem a jednu s mákem) a ti, co TO nechtěli, se nacpali něčím náhradním…
* právě zjistil kuchař Bizon, že krom toho, že jsme dnes měli dva v jednom nudle s polívkou, nám zapomněli dát k obědu kompot. Neříkal, jestli měl v úmyslu ho taky nalít do té směsi a nebo nám ho dát zvlášť :-) Zdá se mi, že o historky z kuchyně letos nebude nouze a tak se aspoň můžete těšit na příště…
Pro dnešek se loučím, slíbila jsem, že půjdu v poledňáku hrát na kytaru :-) Vy, kdo jdete zítra do práce, si to tam hezky užijte, my na vás budeme myslet. Škodolibě. Tak ahoooj a zase příště !!!
Hanča
Opětovné získání slávy, sobota 19.7.
Tady máte k nahlédnutí úvodní text tábora Indiáni 2008, jehož autorem je náš kamarád Thomas ...
"Zdravím náčelníky a udatné bojovníky slavných kmenů.
Nechť slunce vždy jasně září nad vašimi totemy a stáda bizonů nechť nikdy nezmizí z vašich plání.
Než povím vám důvod, proč jsem dal svolat tuhle radu, poslyšte krátký příběh.
Kdysi žili kmeny Tuscarora, Onodaga, Oneida, Cayuga a Mohawk v neustálých pútkách. Přetahovali se o loviště jako kojoti o mršinu. Když tu velký strážce hory Starý medvěd svolal náčelníky těchto kmenů k podobné radě jako je tato. Bylo uzavřeno posvátné spojenectví, vztyčeny velké totemy a každý kmen přinesl duchům kouzelný předmět.
Slavné pak byli časy těchto kmenů. Loviště plná zvěře, veselo v táborech a žádný nepřítel se neodvážil ve zlém překročit hranice jejich území.
Až jednoho dne bylo posvátné místo vypleněno, totemy pokáceny a kouzelné předměty ztraceny.
Byla znovu vykopána válečná sekera, protože každý kmen svaloval vinu na ostatní. Nenávratně ztraceny byly dny blahobytu a ochrany duchů. Kmeny začaly skomírat.
A proto jsem vás svolal já potomek Starého medvěda. To nejlepší co z vašich kmenů zůstalo. Bílý muž stále více roztahuje svoje pařáty. Jen silní mohou této lavině odolat a uchránit tak naše dědictví od zkázy.
Kmeny se musí znovu spojit.
Je třeba nalézt zpustošené posvátné místo, znovu vztyčit totemy, znovu nalézt ztracené předměty a získat zpět přízeň duchů.
Vyzývám vás bojovníci. Obnovte zašlou slávu a zachraňte dedictví našichpředků."
Pavel Roháček
První celý den na táboře, sobota 19.7.
Tak první herní den je za námi a děti už v klidu chrupají. A cože jsme to dělali? Po ranním budíčku, rozcvičce a úklidu následovala vydatná snídaně. Potom proběhlo ošacení do indiánského obleku a věru bylo se na co dívat, jeden indiánský oblek hezčí než druhý. Po úvodu do hry, kdy každý z kmenů musel projít několik míst, kde byly prověřeny jejich vlastnosti jako obratnost, síla, ostrý zrak a další ... tak následoval oběd, kdy jsme si pošmákli na vepřu, knedlu, zelu. Po odpoledním klidu proběhl výběr místa, kde každý kmen založil své políčko, osel ho semínky řeřichy, vyzdobil a teď je jen na nich, jak se o něj budou starat, abysme na konci tábora mohli shlédnout jejich úrodu. Večer jsme zakončili slavnostním ohněm, zahrálo se na kytaru, provětraly se hlasivky a jak se nachýlila hodina H, uložili sme děti k zaslouženému spánku. Tak to je zhruba dnešní den a zítra se opět ozveme s krátkým přehledem dne.
Pavel Roháček
Tak je to tady :-) poslední den na táboře a zítra odjezd do Brna.
Ráno, když Irokézové v poklidu snídali :-) došlo k únosu Strážce hory. Do tábora vtrhla banda Huronů, napadla Mladého medvěda a před očima našich bojovníků ho odvlekla pryč. Samozřejmě náš Velký náčelník to tak nenechal. Svolal válečnou výpravu a vydali jsme se stopovat Hurony. Naštěstí se Mladému medvědu dařilo zanechávat stopy a tak nebylo těžké rychle postupovat k jeho záchraně. Překvapením ale bylo, když jsme ho našli přivázaného ke stromu a nikdo z nepřátel ho nehlídal. Jak se ale ukázalo, byla to jen zástěrka. Huroni pouze vylákali naše válečníky ven z tábora a ten lehce obsadili Francouzi. Nemá cenu vysvětlovat co následovalo, že? :-) S bojovým pokřikem se vrhli indiáni zpátky k táboru a zaútočili na modrokabátníky . Protože se stačili dobře opevnit a měli i několik děl, museli je nejprve zničit. Pak se teprve dalo vtrhnout do středu tábora, kde nastal boj muže proti muži. Převaha indiánů byla jednoznačná a tak se podařilo ho podařilo rychle získat zpět.
Odpoledne Velký náčelník vyhlásil nejstatečnější kmeny podle toho, jak si vedli ve všech etapách. Na závěr přišla i anglická armáda s poděkováním za pomoc v boji proti Francouzům a Huronům.
Tímto etapová hra tábora končí a zítra vám unavení vedoucí předají velmi čilé děti :-) ... takže ahoj rodičové ... :-)))
Pavel Roháček
Fotky, čtvrtek 31.7.
Víťa
Poslední artefakt, pátek 1.8.
Dnešní ráno byl turnaj v lakrosu a v přehazované. Dva kmeny bojovaly proti sobě v přehazované, třetí zatím trénoval a dolaďoval ovládání lakrosky. Takto se udělalo kolečko.
Odpoledne začalo bourání, kdy se sundávaly věci, které nejsou nutné k chodu či komfortu tábora. Vše, co se naplánovalo se stihlo a tak nám ubude práce na pátek a sobotu. Po obědě proběhla velká hygiena.
Večer (v noci) měli naši stateční válečníci možnost získat poslední artefakt. Museli projít "šamanskou cestou". Po jednotlivých kmenech si je sám Velký náčelník odvedl na začátek této cesty, odkud už ale vyrážel každý bojovník sám, vybaven pouze svíčkou. Během trasy nesměli promluvit ani slovo, aby neprobudili zlé duše. V cíli seděl šaman a svými údery do bubnu pomáhal udržet směr. Když všichni bojovníci z daného kmene dorazili k šamanovi, ukázali tím svoji sílu a šaman jim prozradil, jak získat poslední artefakt.
Pavel Roháček
Fotky, středa 30.7.
Víťa
Kouřové signály, středa 30.7.
Dnes ráno proběhlo získání třetího artefaktu, který byl zamaskovaný v lese. Irokézové prošli celé území okolo tábořiště, vyhnuli se nebezpečí a donesli artefakt do tábora.
Odpoledne byla novinka, na kterou jsme byli zvědaví i my, jak si s tím indiáni poradí. Z každého kmene se vybrala polovina bojovníků a poslala se na protější kopec, kde měli přijímat kouřové signály, které vysílala druhá polovina z jejich kmene. Systém byl zjednodušen tím, že se nevysílala morseovka, ale byl dán jen předem známý počet teček a čárek, který se měl odvysílat a pořadí vysílání se nechalo na vysílajících z příslušného kmene. Výsledek byl docela zajímavý :-) ... některé kmeny patrně odradil počáteční neúspěch, kdy nezachytily žádný signál. Naopak kmeny, kterým se podařilo zachytit víc jak polovinu zprávy v první části, než se bojovníci prostřídali, tak se vrhly k vylepšení vysílání. Dva kmeny tak v druhém kole zachytily kouřový signál se 100% úspěšností.
Večer už proběhl v duchu vachballu a rugby :-)
Pavel Roháček
Fotky, úterý 29.7.
Víťa
Přesun a volný den, úterý 29.7.
Zdravím všechny a omlouvám se, že byl jeden den beze zpráv o tom, co se dělo v naší indiánské osadě. Proč tomu tak bylo se dozvíte během textu. Včera v pondělí 28.7. nastal měsíc hladu ... nikdo se neděste, jídlo bylo. Kuchyně se činila :-), ale etapa pro indiány byla v tomto duchu. Aby indiáni ukázali svoji zručnost a že jsou schopni získat potravu pro své kmeny, museli po osadě projít několik stanovišť, kde pro ně měli naši nejšikovnější válečníci přichystány určité úkoly. Na těchto místech zkoušeli střelbu z luku, hod oštěpem, střelbu z muškety, souboj s tomahawkem, "člunkový běh", souboj s dekomlatem, hod na cíl a chladnokrevnost ukázali při "mokrých želvičkách". Všichni při těchto úkolech ukázali, že jsou toho hodni být irokézskými válečníky.
Odpoledne nastalo balení všech kmenů s úkolem rozšířit naše území. Dostali základní vybavení nutné k přenocování mimo tábor, jídlo na večer a v táboře proběhla ještě první hra. Protože měl každý kmen určitou sumu peněz z předchozí hry, mohli si svoji večeři vylepšit nákupem námi nabídnutého zboží, včetně několika her pro volnou chvíli. Nákup proběhl velmi emotivně, protože k výběru byl "bang", karty, klobásy, oplatky, jablka, papriky, paštiky, sýry, atd ... Po tomto nákupu vyrazily kmeny na svá stanoviště, o kterých přesně věděl jen jejich kmenový náčelník a doprovodný programový vedoucí. Kmeny měly za úkol vybudovat nové tábořiště, rozdělat oheň a rozmístit 3 symboly okolo tábora. V předem daný čas vyrazili 3 bojovníci z každého kmene do neznámého terénu, aby objevili ostatní a zaznamenali 3 symboly v každém táboře. Takže se museli pohybovat lesem co nejtišeji, aby se neprozradili. Opět to nebylo tak jednoduché, neboť je nesměl objevit nikdo z dalších táborů a nejen to ... po lese se pohybovala i francouzská hlídka, která je mohla také odhalit.
Tak to byl včerejšek, takže sem se nedostal na internet a tak zprávy dostáváte až dnes.
Dnes ráno se kmeny vrátily do tábora, sečetlo se kdo jaký tábor odhalil a naopak kdo se dobře zamaskoval a pohyboval se po lese jako pravý indián. Po návratu proběhly hry jako vachball, fotbal a vodní válka se stříkačkama a v bazénu. Odpoledne proběhlo školení v ovládání člunů na rybníku Kalich a koupání v bazénu a jiné blbnutí. Večer byl speciální program, kdy Vikingové vyzkoušeli naši saunu a byli velmi spokojeni.
Tento volný den byl daný taky tím, že Vítek dostal teplotu a u mě se vyšplhala nad 38ºC. Většinu dne jsme tak prospali, což dost pomohlo a zítra už snad bude líp. Z tohoto důvodu budou fotky ze dneška až zítra večer.
Pavel Roháček
Fotky, pondělí 28.7.
Víťa
Fotky, neděle 27.7.
Víťa
Obchodování , neděle 27.7.
Ráno připluly nové lodě z Anglie a kontaktovaly naši irokézskou vesnici. Toho využili naši někteří bojovníci a vydali se do lesů nalovit zvěř, aby získali kožešiny pro obchodování s Angličany. Ostatní pospíchali rychle natěžit drahé suroviny k obchodování, přesunout své zásoby koření, obilí, ryb atd. ... aby mohli rychle vyobchodovat své zboží za peníze, než lodě odplují. Bohužel přesun zboží byl přes les, kde se pohybovali Huroni, a tak to nebylo zase tak jednoduché. Přesto se podařilo pytle se zbožím pronést a mohl začít obchod s anglickými kupci. Za prodané zboží získali naši Irokézové slušný obnos zlaťáků. Tyto peníze využijí při dalších etapových hrách v následujících dnech.
Odpoledne naši špehové zjistili, že se kolem naší osady pohybuje kolona francouzských vojáků vedená opět hurónským bojovníkem. Tato kolona, jak se podařilo zjistit, přenáší do francouzské pevnosti jeden ze ztracených artefaktů. Abychom mohli zaútočit na tuto kolonu, museli jsme nejprve zjistit její vojenskou sílu. Proto všichni bojovníci vyrazili do lesů, aby tuto kolonu objevili a získali co nejvíce informací. Zjistili, že se kolona skládá ze 4 střeleckých pluků, jedné jízdy, jednoho děla a vše pod vedením francouzského plukovníka. Válečná rada tedy rozhodla, že si na takto složenou kolonu troufnou a bojovníci k večeru vyrazili do boje. Francouzi byli pobiti na hlavu a artefakt zachráněn. Zpátky v osadě už je tedy druhý artefakt a síla našich kmenů den ze dne roste...
Pavel Roháček
Fotky, sobota 26.7.
Víťa
Bitva na kánoích, sobota 26.7.
Sobotní den byl ve znamení slunce :-) a tak si to dnes všichni užívali. Po odjezdu prťat proběhly bodované kmenové turnaje: ve fotbálku a přetahování v laně. V obou turnajích se ukázal jako nejšikovnější kmen Onodaga a získává za dnešek docela slušný náskok nad ostatními kmeny. Ale jsme v půlce tábora a čeká nás ještě plno úkolů, kde se určitě ukáží kvality ostatních kmenů.
Odpoledne jsme prodloužili polední klid, protože první krásné počasí děti uspalo a byla škoda je rušit v odpočinku :-). Po kvalitním odpočinku nastala výprava na "kánoích", kdy jednotlivé kmeny bojovaly proti sobě a navíc se do boje zapojily i dvě huronské kánoe, plné zdatných bojovníků. Po dlouhé bitce se kánoe od sebe vzdálila natolik, že už žádná nebyla na dostřel a tak se kmeny mohly vrátit zpátky do osady.
Pavel Roháček
Dudu jsou doma..., sobota 26.7.
Dovolte, abych vám z pohodlí svého domova, kde se nacházím dočasně na noc ze soboty na neděli, poreferovala o posledních dnech a hodinách našeho soužití s nejmladší táborovou družinou Mohawk alias Dudu.
Když jsem po své dvoudenní nemoci v pátek "naskočila" opět do víru táborového života, čekaly nás s Dudu poslední dva dny... Sotva jsem dokopala své malé svěřence, aby se na deštěm promáčené louce neprocházeli v sandálech a přezuli se do tenisek, nastal před obědem obrat počasí a bylo slušný vedro - neboli jsme je zase z těch gumáků a tenisek a mikin převlíkali do kraťasů. Život je boj :-)
Dopoledne se odvážní Mohawkové zúčastnili velké lesní bitvy (s tzv. "liščími ocasy"), kde podpořili své starší a zkušenější bratry indiány. O tom, kdo jak udatně bojoval, bylo možné si lehce udělat obrázek po jejich návratu. Zatímco někteří měli plnou pusu zážitků z boje a museli mi nutně a hned všechno vypovědět, jiní měli naopak pusy modré od borůvek. No každému podle jeho gusta :-) (pokračování článku zde...)
Hanča
Nemoc od bělochů, pátek 25.7.
Včerejší obnova pohřebiště a následný rituál splnil svůj účel. Duchové byli spokojeni a dnes ráno měl Strážce hory (Zbyšek) ve snu vidění, že poblíž naší osady se nachází jeden z ukradených artefaktů. A tak se kmeny společně vydaly do okolí, aby přinesly tento artefakt zpět na posvátnou horu. Jak se ale ukázalo, nebylo to nakonec tak lehké. Artefakt přenášela malá skupinka francouzských vojáků, opět v doprovodu huronských průvodců. Proběhla bitva, při které se ukázala hbitost a odvaha irokézských bojovníků a artefakty se dostaly zpátky na posvátnou horu.
Odpoledne se ale bohužel ukázalo, že si toto setkání vzalo také svoji daň ... bojovníci dostali nemoci bílých lidí. V tuto chvíli zasáhl šaman kmene (Víťa), který zná na všechny nemoci lék. Svojí radou vyslal kmeny do okolí, kde mohli nalézt bylinky, léčivou vodu a jiné věci, kterým obyčejný válečník nerozumí :-), jež zachránily kmen a zbavili jsme se tak všech nemocí bílých lidí.
Kmen Mohawků mezitím prošel cestu za pokladem, splnil řadu obtížných úkolů a svedl bitvu s mědvědem, čímž si vybojoval sladký poklad a zakončil svoji účast v letošní indiánské hře. Zítra čeká Mohawky balení a odjezd domů.
Pavel Roháček
Fotky, pátek 25.7.
Víťa
Fotky, čtvrtek 24.7.
Víťa
Upřesnění, čtvrtek 24.7.
Dnes bych ráda uvedla na pravou míru některé detaily:
1) fotky, které zde na internetu vidíte, nefotím já, nýbrž Ďoubalík, Kamil, občas Bizon a další vedoucí. Takže vaše díky patří jim, nikoli mně :-)
2) ale ten dlouhý dopis, co se tady na internetu objevil (s nadpisem "Místo dopisu") tak ten jsem naopak psala JÁ, takže vaše spekulace nad tím, které dítě vybásnilo tak dlouhý dopis, jsou zbytečné :-)
3) poslední dva dny jsem strávila ve spacáku s horečkami (asi nějaká viróza), z toho důvodu zde moc zpráv ode mě nebylo, kluci koukám neposlali ani žádnou zprávu mailovou :-( Brzy to napravím a něco vám zas napíšu, jen co pochytím nějaké novinky - dva dny jsem byla odkázaná jen na hlasy kolem mého stanu - i když jich nebylo rozhodně málo a člověk se i takhle něco dozvěděl...
Naši nejmenší družinu někteří vedoucí začali tajně přezdívat "Dudu", což se mi moc líbí a tak se přidám. Takže naše Dudu čeká zítra poslední celý den na táboře, v sobotu je odvážíme domů. Držte nám palce, ať se nám ten poslední den povede a aspoň moc neprší, když už je jisté, že koupání si za celý tábor prckové neužijí...
Hanča
Velká očista, čtvrtek 24.7.
Dnes ráno vzpomínali naši indiáni na své padlé a jako úctu k nim tvořili masky (ze sádrových proužků), pomalovali je a nyní zdobí pohřebiště (okraj polomu), kam je zakázáno chodit. Odpoledne po obědě nastala velká očista, čili velká hygiena. Pořádně se zatopilo, ohřála se voda a postupně se šli indiáni umývat, počínaje nejprve od Školky, přes Bubáky až po Vikingy. Nakonec samozřejmě vedoucí :-). Jelikož po dobu hygieny pořád poprchalo a deštík trval až do večera, tak se čas po večeři trávil v hangáru, kde se hrálo na kytaru a v rohu někteří kluci hráli těžkej karban. Snad se zítra počasí už polepší.
Pavel Roháček
Fotky, středa 23.7.
Víťa
Fotky, úterý 22.7.
Víťa
Hrozba od Francouzů, středa 23.7.
Dnešní den dopadl vzhledem k deštivým předpovědím docela dobře. Slunce nevylezlo, ale přes den naštěstí nepršelo ... právě sedíme na poradě a teprve začíná pršet, takže se dá říct, že se den vydařil. Z programu to dnes vypadalo asi tak, že budíček nám připravila rovnou francouzská armáda, která dala irokézským bojovníkům ultimátum: buď vyklidí území, kde jsme se usadili, nebo celou naši vesnici vyhladí. Tato jejich troufalost vzbudila bojového ducha v celém kmenu a začaly probíhat přípravy na bitvu. Osada se opevnila, zamaskovala, byl zatančen bojový tanec okolo totemů a odpoledne to začalo. Francouzi přitáhli s velkou armádou v doprovodu huronského špeha a napadli vesnici. Rozpoutala se krutá řež, při které bylo raněno mnoho bojovníků a zabito ještě více francouzských vojáků. Bitva trvala už velmi dlouho a síly slábly na obou stranách. Situaci vyřešily posily, které se ukázaly v pravý čas ... Irokézům přišla na pomoc anglická armáda. Společně se takto podařilo odrazit nepřítele a ubránit naši osadu .. ale obávám se, že se ještě vrátí ....
Pár věcí stojí za poznámku a to, že se kmenový náčelník Jiříček při službě v kuchyni řízl tak, že odjel k doktorovi a nafasoval si dva stehy :-) ... a jedna úsměvná věc od Mohawků ... před příchodem Francouzů spadlo pár kapek a tak to jedny holčiny okomentovaly slovy ... "To je dobře, že prší, to ti Francouzi nepřijedou." ... "Co blázníš, vždyť mají koně !! " ... "Myslíš ?!?" ... :-)
Pavel Roháček
Lov ryb, úterý 22.7.
Ráno: po snídani si jednotlivé kmeny nacvičili u svých totemů rituál, který se bude hodnotit až později, jakmile dovolí počasí, ... abychom si mohli jejich představení vychutnat. Co jsem z dálky slyšel, tak jsou do rituálů zapojeny bubny a vypadá to velmi zajímavě, docela se na to těšíme :-) ... potom následovaly kmenové hry a jako první proběhl turnaj v hu-tu-tu. Nejen kmeny, co proti sobě bojovaly ukázaly své umění hu-tu-tu, ale i diváci se nenechali zahanbit a bylo je pořádně slyšet, jak podporovaly své zpřátelené kmeny. Po těchto hrách a po obědě se kmeny potřebovaly zásobit dalšími zásobami potravin a tak jsme se přenesli na hladinu Kalicha. Zde vystartovaly proti sobě dvě kánoe (pálavy) a museli se dostat co nejrychleji k hejnu ryb (kus kmene s větvemi), zalasovat tento kmen a odtáhnout jej za vymezený prostor. Takto příslušný kmen vyhrál. Bohužel hru jsme nedokončili, protože přišel deštík a tak jsme hru přerušili a vrátili se do tábora. Zbytek dne proběhl převážně v hangáru u deskovek. Po večeři se počasí trochu umoudřilo a tak se zahrál fotbálek :-)
Pavel Roháček
Místo dopisu..., úterý 22.7.
Milá maminko, tatínku, sestřičko, bráško a vůbec všichni...
Chci vám napsat, jak se mám tady na táboře. V kmeni Mohawk je nás 14 indiánů a k tomu máme 3 náčelníky: náčelník-stařešina Hanča a dva mladí náčelníci Kačka a Lukin. Indiánská jména jsme si zatím nedali, ale třeba to ještě doženeme. Je nás 10 holek a 4 kluci - Martin Fajt spí v indiánském obydlí s Ondrou Nesvadbou, Jirka Tomášek s Honzíkem Winklerem, Hanka Kovaříková s Nikčou Krejčiříkovou, Terka Gregorová s Kájou (to je holka :-) Karolínka Ryšavá), Markétka Glosová s Peťou Tylovou, Kamča Uhrová s Mirčou Adámkovou a Šárka Vyhlídová s Romčou Střechovou. A to už nás znáte všechny. Ve stanu máme dvě postele, poličku a kapsář na drobné věci (hygienu, hrnek, knížku...), pod postelí mám poskládané boty, kufr s oblečením a krabici na další věci. Jo a ještě mám šňůru na ručník. Hanča říkala, že stan vyfotíme, abyste ho taky viděli. Uklízení už jsme se docela naučili, jenom občas nemůžu najít hrnek, lžičku nebo hřebínek :-)
Ráno se nás probudí Ďoubalík tím, že zvoní na zvon a volá „budíček!“. Ale někdy dost často mě to nevzbudí a tak mě potom musí budit Kačka. Ale největší problém vylézt ze spacáku má Hanka s Nikčou, a pak ještě pořádnou chvíli sedí na posteli a mžourají okolo a my všichni už na ně čekáme venku :-) Když se konečně všichni sejdeme venku oblečení a chceme jít na rozcvičku , vzpomene si ještě někdo, že musí jít čůrat a tak zase znova čekáme. Včera jsme ale rozcvičku neměli, protože jsme měli službu a předtím taky ne, protože byla neděle. Po rozcvičce si jdeme k umývárce vyčistit zuby a umýt obličej, teda ale mami, ta voda je tak strašně studená !!! Brrr... Potom se ještě zdržíme tím, že se všechny holky češou, teda češe je Kačka s Hančou, a někdy kvůli tomu nic nestihneme, protože si jich dělá hodně culíky a po spaní ve stanu máme hodně zacuchané vlasy. Potřebovali bychom do Denního režimu přidat ještě půl hodiny na česání :-) Taky si musíme stihnout uklidit, no naštěstí už jsme se zlepšili a docela nám to jde. To bys mamko koukala :-) Potom se oblečeme do indiánského oblečení a je společný nástup u totemu. Dozvíme se, co se bude ten den jíst, co budeme dělat, kdo má službu v kuchyni, kdo dostal za včera nějaký body a taky kdo bude mít noční hlídku. Tati, už jsme měli noční hlídku a vůbec jsme se nebáli! Teda trošku jo ale skoro ne! Martin s Ondrou se přihlásili na hlídku jako první. My Mohawkové totiž hlídáme vždycky první hlídku od 10 do půlnoci a to jsou vedoucí ještě vzhůru v hangáru. Ale je to hrozný, musíme chodit kolem tábora a hlídat všechno, aji studánku! Na všechny se dostane a do soboty se pěkně vystřídáme, ale představ si, že velký děcka hlídají i třikrát nebo víckrát za tábor!
Dneska na nástupu dostali někteří indiáni péro na čelenku za odvahu v boji. Od nás dostali péro Kája a Terka za hru Liščí ocasy a Jirka za odvahu v Hututu. Já dostanu určitě zítra, dneska se totiž budu hrozně snažit! A ještě dostáváme korálky, někteří dostali za včerejší službu v kuchyni korálek navíc, protože byli víc pracovití.
Včera jsme měli službu v kuchyni a bylo to moc zábavný, škoda, že už víckrát ji mít nebudeme. Pomáhali jsme s umýváním nádobí, kluci topili v kamnech, taky jsme krájeli brambory a salám a taky jsme ty brambory škrábali! Mamko víš že Šárka taky škrábala a moc jí to šlo? A to říkala, že to neumí... A krájet brambory nám šlo všem a řízla se jenom Peťka, ale jenom trošičku :-) A teď má bezva náplast, normálně se s ní může do vody! Peťku to nebolí a stejně hnedka šla zpátky do kuchyně pomáhat. Krájeli ještě Kamča, Romča, Šárka, Mirča, ale ty se neřízly a Hanča říkala, že se v krájení hrozně moc zlepšily! Jirka s Honzíkem zase topili v kamnech, aby bylo dobrý jídlo a hlavně brzo. Dělali jsme zapíkaný brambory a odpoledne pak puding, mňam! Ale v kuchyni se udělá hrozně moc nádobí a my jsme ho pak museli umývat, ale šlo nám to a nejlepší byla Markétka, která umyla všechny připečený pekáče od zapečených brambor! Dostala za to korálek navíc. A taky dostal korálek Martin Fajt za nádobí po večeři. A taky jsme mamko hlídali u vchodu do tábora, kdyby došla návštěva a nebo hlavně ta hygienička, jak říkala Hanča. Ale stejně se jí nemusíme bát, máme tady uklizeno, však jsme taky sbírali papírky po táboře a taky vyváželi odpadkové koše.
Jídla tady máme dost, ale já myslím, že některý děcka stejně zhubnou, protože nechtějí nic jíst. Nechutná jim ani sýr na rohlík, ani polívky, nejedli nudle ani vepřo knedlo zelo. Vždycky dostanou od kuchaře něco náhradního, ale přece nemůžou celou dobu jíst k snídani suchej rohlík nebo k obědu chleba s marmeládou? Oni si moc vybírají, že? To naopak Hanka Kovaříková, ta si chodí přidat a nebo to ještě dojí třeba po Nikči, které pořád něco nechutná :-) Měli jsme už vepřo knedlo zelo, fazole, nudle se vším možným, zapíkaný brambory, taky omáčku s rýží, pomazánku rybičkovou a sýrosalámovou. Na svačinu máme oplatky, jablka, nektarinky, puding a říkal Bizon, že bude i vánočka a jogurt. Na pití je tady pořád na stole v kuchyni šťáva a čaj, ale normálně na té várnici s čajem je napsáno rum :-) ale není to pravda! A taky už bylo kakao.
Latríny jsou tady v lese, takže jsme si napřed museli zvyknout, že musíme počítat s delší dobou, než tam doběhneme. Lukáš i Kačka už prali některým děckám tepláky :-) Ale už to umíme. Napřed jsme se trochu báli na latríně sedět, je dřevěná, ale už se nebojíme, teď už se jen trošku bojíme tam v noci jít, ale může nás doprovodit hlídka. Kolem latríny lítají mouchy a je tam zápach, říkala první den Hanka K., ale už jsme si zvykli. Na latríně je to dobré, protože tam visí sešitek Latríňáček a můžeme do něj kreslit a psát vzkazy. Taky se tam dá dobře a dlouho povídat :-)
Umýváme se trochu neboj, ráno zuby a obličej, před jídlem se volá HYENA a jdem si umýt ruce, večer se taky umýváme, ale zas už je na to někdy tma. Můžeme se jít taky umýt do teplé vody do lavoru u kuchyně, ale mamko, ještě jsem nebyl, neva ? :-) Ve čtvrtek si umyju aji vlasy a budeme se sprchovat od hlavy k patě, říkal to Ďoubalík. Taky se prohlížíme na klíšťata, ale ještě jsem žádný neměl, Víťa říkal, že jich letos není moc. Víťa to je náš šaman, jako zdravotník, chápeš ? :-) Říkal, že až v sobotu Školka odjede, nebude už mít skoro žádnou práci - jako že za ním chodíme hlavně my. Ale to není pravda, viděl jsem velký holky a taky se řízly a strouhly a furt mají nějaké třísky nebo tak něco. Ale nikdo ještě letos nebyl v nemocnici ani za paní doktorkou.
Napřed tady pršelo, první den, ale pak už bylo akorát, ani zima ani vedro. Svítilo sluníčko, občas sprchne, jo a taky jsme tady měli duhu! Teď už je ale počasí horší, včera hodně foukalo a dneska je zima jako v zimě. Ale nám to nevadí, protože běháme a hrajeme hry, to jenom Kačka tady kolem nás chodí a třepe se zimou. Ale říkala Hanča, že kdyby bylo moc zima nebo pršelo, tak se zatopí v kamnech v jídelně, ale že to zatím není potřeba. Taky Bizon říkal, že už pozítří se to bude zlepšovat. Akorát mami asi se nepůjdeme do soboty ani koupat, tak to musíme pak dohnat doma na koupališti. Ale to nevadí, tady je i bez koupání jiná zábava.
Už jsme vyráběli amulety a talismany, velký děcka si dělaly totemy, ale my ne, jenže jsme to ukecali a tak si ho ještě doděláme taky. Kolem totemu se bude tančit rituál. Taky byla bojovka a stopovali jsme v lese ty co šli před náma, dávali nám úkoly a byla to sranda, potom se nám schovali na posedu. Taky jsme narazili na borůvky a tak jsme je sbírali a Hanča nám borůvkama namalovala válečné indiánské pomalování a my jsme si to nechtěli umývat. Ale už to slezlo, protože to šlo vodou, takže na nástup a focení jsme se malovali barvičkama, co mají velký holky.
Taky jsme měli oheň a zpívali jsme. A hodně nás baví hututu a vachbol, ale nejvíc nás baví blbnout s tomahawkama a mlátit se s nima navzájem, ale nebojte se, jsou přece jenom vystřižený ze slepených karimatek! Taky se rádi věšíme na Kačku a další vedoucí a vůbec nejlepší je povalit na zem Lukina a udělat si z něj madračku :-) Ostatní nás mají hrozně rádi a vždycky se ráno těší, jak se objevíme a začneme na ně něco volat, blbnout s nima a na něco se ptát. Hanča má prý úplně nejradši, když se jí všichni naráz na něco ptáme, protože se tím prý cvičí v trpělivosti. Říkala, že jestli přežije tento týden, tak už přežije všechno, tak já myslím, že je asi ráda, že nás tady má :-) Holky říkaly, že hlavně Hanča by mohla být kadeřnice, jak nás češe, ale ona říká, že spíš by mohla být matka hodně dětí. Ale taky Hanča říkala, že jí Kačka a Lukin hodně moc pomáhají a že občas ani nemá tady co dělat a tak třeba teďka, zatímco my si hrajeme hututu kmeny proti sobě a hulákáme a všichni nás povzbuzují, Hanča sedí ve stanu a píše něco na počítači.
Spí se mi tady dobře, ale prý už začneme chodit my Mohawkové dřív spát, protože pak ráno jsme unavení a nechce se nám vstávat. Ale nevím, jak to udělají, protože potom bysme neslyšeli ukolébavku, co nám zpívají před spaním - a když my půjdeme spát dřív jak velcí? Jak to bude? No určitě pak budou zpívat dvakrát.
Večer je mi mami smutno a někdy jsem už brečel. Ale pak mě to zas přejde. Ale některý děti brečí, protože třeba nemůžou najít hrnek a pak přijde nějaký vedoucí, kroutí hlavou a sáhne do kapsáře a hrnek je tam a pak už není proč brečet. Jenom Jirka brečel hodně a chtěl hodně jet domů. Ale včera jak topil v kuchyni, tak ho to začalo bavit a taky ho baví hututu a dneska dostal péro na čelenku, tak už nebrečí a určitě tady s náma zůstane, protože my bysme nechtěli, aby jel domů. Přišel by o hledání pokladu, co bude v pátek. Jo a mami, víš že tady ty kamna polní kuchyně se jmenují Bobina?
Tak se mi tady mami líbí, i když se mi stýská. Je tady zábava a hlavně se tady spoustu věcí naučím a tak už budu pak jezdit na všechny výpravy se Severkou a už se nebudu bát. A budu umět škrábat brambory a krájet salám, takže ti budu moct se vším pomáhat!
Ještě jsem vám určitě nenapsal všechno, ale už musím běžet na oběd, jsou špagety, takže to jistě chápete. Pak si přečtu na nástěnce vzkazy, co jste psali na internet a doufám, že mi po obědě přijde nějaký pohled! Tak se tam doma mějte krásně a v sobotu na mě nezapomeňte počkat! AHOJ!
anonymní Mohawk (v zast.Hanča)
Fotky, pondělí 21.7.
Víťa
Tvorba totemů, pondělí 21.7.
Zdravíme všechny z indiánského tábora. Dnešní programová náplň byla tvorba totemů, kdy každý z oddílů, kromě těch nejmenších, si tvořili svůj kmenový totem. Takže nyní je tábor obklopen pěti totemy ... ten táborový je uprostřed náměstí a čtyři kmenové jsou u ohniště. Po vytesání ornamentů, válečných symbolů a pomalování totemu se celý tábor oblékl do indiánského oblečení a proběhlo hromadné focení. Dnes došlo i k první bojové výpravě, kdy válečníci vyzkoušeli svoji odvahu a tomahawky měly žně :) ... uklidnění nastalo až večerním vachballem. Tak to máme vše z hlavního programu za dnešek .
Pavel Roháček
Mapování území, neděle 20.7.
Tak dnešní ráno proběhlo jako sobotní ... budíček, nástup, snídaně. Po snídani si válečníci vytvářeli amulety podle totemových zvířat, která si vybrali - kmen Tuscarora si vybral orla, Oneida - vlka, Onodaga - sovu, Cayuga - bobra a Mohawkové medvěda. Tyto amulety nyní zdobí krky válečníků a aby měli jejich sílu, musí je mít stále u sebe. Následně si vyrobili tomahawky, pomalovali si je válečnými barvami a kdo měl ještě málo ozdobené indiánské oblečení, mohl si jej dozdobit. Odpoledne museli válečníci prozkoumat území okolo osady, vytvořit mapu a zakreslit co nejvíce informací, které se jim podařilo posbírat. Ve výsledku zjistili, kde se nachází posvátné Irokézské místo. Večerní hromadnou hru nám bohužel přerušil déšť a tak se v hangáru hrálo na kytaru, karty, bang, ...
Pavel Roháček
Fotky, neděle 20.7.
Víťa
Fotky, sobota 19.7.
Víťa
Drby z plání..., neděle 20.7.
Ahoj, dnes se vám hlásí náčelník-stařešina Hanča. Jistě jste zvědaví nejen na oficiální zprávy z programu tábora, ale i na zákulisní info, a proto jsem tady já, váš zpravodaj ze společnosti :-) Sice se mi špatně píše, protože indiáni ještě nevynalezli k noťasu externí klávesnici, ale už prý se na tom pracuje. Na druhou stranu tyto malé šedé mašinky určené pro komunikaci s našimi indiánskými božstvy, tady máme hned čtyři, tomu říkám návrat ke kořenům... Přemýšlím, jak by asi zněl indiánský název noťasu, no možná "Ten, co pošle zprávu bez bubnu i bez kouře" :-)
Zatím to tady všechno klape, s mírnými zádrhely, které ale slouží spíše pro pobavení rady starších. Zejména já se občas bavím, protože jsme letos všichni v nových rolích a tak se v tom někteří trošičku plácají :-) Mám-li popsat můj momentálně nejsilnější dojem, pak je to POHODA. Jsem u družiny, nestarám se ani o program, ani o zásobování, ani o jídlo, s družinou pomáhají velmi zdatně Kačka s Lukinem, takže já ve finále nemám občas co dělat. Dneska dopoledne jsem si dokonce jen tak vytáhla i kytaru, třetí den tábora, nechápu...
Ale vy jste zvědaví hlavně na ostatní a ne na mě, takže tedy ty drby:
* Ladies Terka, Anka, Ivka a Majka mají za sebou už několikeré stěhování. Napřed chtěly spát ve stanu 3 a Majka že bude zvlášť. Tak se vyrábělo letiště. Potom přibraly Majku k sobě a spaly tam 4. Dnes jsou už odstěhované od sebe a bydlí Anka s Majkou a vedle Terka s Ivkou. Jak to bude zítra ? O dalším vývoji událostí ze života celebrit vás budeme informovat :-)
* jsme tady opravdu naprosto v souladu s přírodou :-) Noťasy máme jen čtyři, vodu letos napouštíme nově čerpadlem, co jede na elektrocentrálu. Máme tady nakonec tři auta, protože jsme se nevešli se všema věcma do autobusu ani dvou vleků a museli jsme přidat další vozidlo. A když bylo jednoho dne indiánům zvlášť těžko v té drsné přírodě, přišel bílý muž s motorovou pilou a vyřezal jim totem. Duchové našich předků, vy to vidíte ?
* u maláčů, totiž družiny Školka alias Mohawk, se snažíme zavést systém úklidu ve stanu. Jelikož bobánci s sebou mají neuvěřitelné množství věcí, na to že jsou tady na týden (!!!), není je jaksi kam dávat, natož v nich pak udržet pořádek... Některé holčičky, nebudu jmenovat, s sebou mají na každý den jiné kraťasy, dále sedmero tepláků, patery boty, čtyři svetry a zimní bundu, myslím, že by se s těmi zásobami dalo vyžít i na měsíc :-) Zejména proto, že zatím od včerejší premiéry by nejradši chodili všichni prcci v indiánském hábitu a jiné oblečení nepotřebují. No nakonec jsme to vyřešili tím, že jsme jim k jejich kufrům přidali ještě krabice na věci…
* v noci se nám tady ozývá srdceryvné volání – některá z malých holčiček úžasně mluví ze spaní. Ještě jsem nepřišla na to která, ale je to vždycky pár vět a výkřiků a pak je klid. Budu dále sledovat :-)
* jak se mají další naši nejmenší, o tom vám povím někdy příště podrobně, ae zatím je to v pohodě, tedy ne horší, než jsme čekali. Dostat je ráno ze spacáku a projít si kolotočem oblíct – vyčůrat – rozcvička – umýt – uklidit stan – na snídani si namazat rohlík – atd…., to je opravdu záběr. Některé stany by potřebovaly zvláštní pečovatelku, ale my to máme rozděleno já tři stany, Lukin dva, Kačka dva. Ale lepšíme se rychlým tempem, my i děti. Například dva stany, co jsem uklidila zgruntu včera, zatím „drží“, jako myslím ten pořádek relativně vydržel. Ale zítra máme službu v kuchyni, tak to bude asi hodně sranda :-)
* zdravotník zatím stíhá - klíšťat zatím nijak moc není, máme už nějaká ta říznutí, strouhnutí, třísky, štípnutí, držkopád, bolení v krku, jednou špatně od žaludku a jednou od střev :-) Podrobněji vám to zjistím a se zdravotníkem udělám zvláštní rozhovor neboli intervijů :-)
* počasí je zatím podle mého gusta - není pařák, je modro nebo se po obloze honí mráčky, v noci sprchlo, ale ráno zas bylo hezky, prostě pohoda, akorát dnes hodně fouká. Ale podle zpráv na internetu, co sledujeme, se to má zhoršit, takže programáci už chystají úpravy programu.
* jak si vedou jednotliví vedoucí, o tom si povíme jindy. Hlavas Ďoubalík právě sprdává dětičky na náměstíčku, že je polední klid, tak aby nelítali.
* zlatým hřebem mé dnešní rubriky se jednoznačně stává dnešní oběd :-) Po celodopolední snaze služby o přípravu zeleninové polévky a nudlí na sladko, krájení surovin a jejich míchání a ochucování, se jim podařilo v závěrečné fázi nalít většinu polévky do nudlí. Vznikla z toho zvláštní směs, to jsme ještě neměli. Když jsem míjela nějaké dítě, co šlo z kuchyně do jídelny, koukalo do misky plné nudlí s mákem a nadšeně hlásilo „Jéé, mrkev, bezva!“, začalo mi být něco divné. Co se stalo, jsem zjistila vzápětí a pak jsem už jen vysvětlovala dětem, proč jsou zcela netradičně v nudlích brambory a hrášek. Tato historka se jistě zařadí mezi nesmrtelné zážitky z naší hitparády, hned vedle Ďoubalíkových zmražených sirupů a podobných atrakcí. Pobavili jsme se všichni, někteří jsme se přesto najedli (já jsem si dala jednu várku s tvarohem a jednu s mákem) a ti, co TO nechtěli, se nacpali něčím náhradním…
* právě zjistil kuchař Bizon, že krom toho, že jsme dnes měli dva v jednom nudle s polívkou, nám zapomněli dát k obědu kompot. Neříkal, jestli měl v úmyslu ho taky nalít do té směsi a nebo nám ho dát zvlášť :-) Zdá se mi, že o historky z kuchyně letos nebude nouze a tak se aspoň můžete těšit na příště…
Pro dnešek se loučím, slíbila jsem, že půjdu v poledňáku hrát na kytaru :-) Vy, kdo jdete zítra do práce, si to tam hezky užijte, my na vás budeme myslet. Škodolibě. Tak ahoooj a zase příště !!!
Hanča
Opětovné získání slávy, sobota 19.7.
Tady máte k nahlédnutí úvodní text tábora Indiáni 2008, jehož autorem je náš kamarád Thomas ...
"Zdravím náčelníky a udatné bojovníky slavných kmenů.
Nechť slunce vždy jasně září nad vašimi totemy a stáda bizonů nechť nikdy nezmizí z vašich plání.
Než povím vám důvod, proč jsem dal svolat tuhle radu, poslyšte krátký příběh.
Kdysi žili kmeny Tuscarora, Onodaga, Oneida, Cayuga a Mohawk v neustálých pútkách. Přetahovali se o loviště jako kojoti o mršinu. Když tu velký strážce hory Starý medvěd svolal náčelníky těchto kmenů k podobné radě jako je tato. Bylo uzavřeno posvátné spojenectví, vztyčeny velké totemy a každý kmen přinesl duchům kouzelný předmět.
Slavné pak byli časy těchto kmenů. Loviště plná zvěře, veselo v táborech a žádný nepřítel se neodvážil ve zlém překročit hranice jejich území.
Až jednoho dne bylo posvátné místo vypleněno, totemy pokáceny a kouzelné předměty ztraceny.
Byla znovu vykopána válečná sekera, protože každý kmen svaloval vinu na ostatní. Nenávratně ztraceny byly dny blahobytu a ochrany duchů. Kmeny začaly skomírat.
A proto jsem vás svolal já potomek Starého medvěda. To nejlepší co z vašich kmenů zůstalo. Bílý muž stále více roztahuje svoje pařáty. Jen silní mohou této lavině odolat a uchránit tak naše dědictví od zkázy.
Kmeny se musí znovu spojit.
Je třeba nalézt zpustošené posvátné místo, znovu vztyčit totemy, znovu nalézt ztracené předměty a získat zpět přízeň duchů.
Vyzývám vás bojovníci. Obnovte zašlou slávu a zachraňte dedictví našichpředků."
Pavel Roháček
První celý den na táboře, sobota 19.7.
Tak první herní den je za námi a děti už v klidu chrupají. A cože jsme to dělali? Po ranním budíčku, rozcvičce a úklidu následovala vydatná snídaně. Potom proběhlo ošacení do indiánského obleku a věru bylo se na co dívat, jeden indiánský oblek hezčí než druhý. Po úvodu do hry, kdy každý z kmenů musel projít několik míst, kde byly prověřeny jejich vlastnosti jako obratnost, síla, ostrý zrak a další ... tak následoval oběd, kdy jsme si pošmákli na vepřu, knedlu, zelu. Po odpoledním klidu proběhl výběr místa, kde každý kmen založil své políčko, osel ho semínky řeřichy, vyzdobil a teď je jen na nich, jak se o něj budou starat, abysme na konci tábora mohli shlédnout jejich úrodu. Večer jsme zakončili slavnostním ohněm, zahrálo se na kytaru, provětraly se hlasivky a jak se nachýlila hodina H, uložili sme děti k zaslouženému spánku. Tak to je zhruba dnešní den a zítra se opět ozveme s krátkým přehledem dne.
Pavel Roháček
Vytvořil Víťa, 10. PTO Severka, PS Pionýr Řečkovice