10.PTO Severka

Kinobox 2000

Termín: od 4.7. do 23.7.2000, základna U Kalicha
Obsazení: 30 dětí a 12 vedoucích + pes Bary
Program: KINOBOX 2000 - putování různými známými filmy a pohádkami

Specialitou bylo extrémně špatné počasí - neustálá zima, déšť a vlhko nám komplikovaly život. Přesto se program vydařil a bylo veselo. Nezapomenutelné jsou hlavně scénky před jednotlivými etapami, kde vedoucí v perfektních, vlastnoručně vytvořených kostýmech hráli ukázky z filmů. Máte-li zájem vidět víc než těchto pár fotek, v klubovně je kronika a 4hodinové video …

Logo tábora

Fotky

         
38K    54K    52K
   
         
41K    53K    53K

Články

Stručně o programu
Napsali v Bombě
KINOBOX 2000 - článek od Pavlina
KINOBOX 2000 - článek od Karla
Hospodářkou ve Vietnamu - článek od Hanči
Pane - díky - pane - článek v Aktualitách MěR Pionýra o noční hře pro vedoucí
 

Stručně o programu

Zdá se, že u našeho kolektivu programáků, ale taky u dětí a ostatních vedoucích v posledních letech vždy zvítězí recesní a veselá celotáborová hra, jako byl třeba MASH 1*9*9*7, nad "klasikou" typu Pravěk. Proto jsme v roce 2000 opět provětrali naše fantazie a ušili si další hru na míru : KINOBOX 2000. Dnes vám předkládáme nikoli podrobný návod na hru, ale stručné představení nápadu s několika perličkami :
 
Úvodní motivace:
"Svět pokroku a zábavy jde stále vpřed. Již nyní jsou k mání neuvěřitelné technické vynálezy, v jejichž existenci by před několika lety nikdo nevěřil. A proto se nebylo čemu divit, když se objevila zpráva, že vědci nejmenované firmy dokončili nový vynález, který bude jistě znamenat průlom do světa zábavy. Jde totiž o možnost dostat se pomocí zvláštního přístroje do téměř kteréhokoli natočeného filmu. A co více. Nejenže se stanete jejich účastníky, vy dokonce můžete měnit i jejich děj. Nakolik se vám to povede a nakolik je tato nová zábava bezpečná však zjistíte jen tím, že se jí sami zúčastníte."
 
Tolik na úvod. Než bude moci nový vynález obdržet potřebnou licenci na provoz, musí být ještě řádně otestován renomovanými odborníky. Na naši Univerzitu Polaris byly proto pozvány čtyři na sobě nezávislé týmy vědců ze čtyř různých univerzit. Děti se stávají vědci, vedoucí jsou profesoři, hlavas rektorem Univerzity. Všichni mají bílé pláště a identifikační karty s čárovým kódem. Hlavním úkolem týmů je plně otestovat herní systém, technické zabezpečení přenosů, vliv na účastníky a další vlivy, které se během zkoušky objeví. Případné vzniklé závady a poruchy se pak pokusit na místě co nejlépe odstranit. Za to jsou odměňováni pomocí Kreditů (jednotlivé Univerzity) a dále jako jednotlivci pomocí získávání vědeckých hodností: bakalář, inženýr, doktor, docent.
 
Přenosový stroj - KINOBOX:
"Cestování do filmu se děje pomocí zvláštního přístroje, instalovaného v hangáru (stará televize, blikátka, pípátka a zvukový průběh přenosu nahraný na kazetě). Při vchodu do hangáru kontrola identifikačních karet a všichni dostanou stimulační pilulku (tic-tac). Po skončení přenosu se již účastníci ocitnou v daném ději. Zpět do "reality" se navracejí na konci každé etapy opět pomocí přístroje. Čas mezi jednotlivými přenosy je povinen každý strávit předepsaným odpočinkem a jinou činností, tak aby byl schopen dalšího přenosu. (Navíc jednou za 4 dny musí účastník přenos ze zdravotních důvodů vynechat a místo toho se podílet na chodu firmy.)"
 
Jak jsme záhy pochopili, náš Kinobox 2000 je velmi náročný na kostýmy a herecké výkony vedoucích. Součástí táborové výbavy byly zhruba tři truhly plné kostýmů, sukní, šatů, paruk, na řadu přišly všemožné staré rekvizity, vydolované z hlubin našeho skladu. Řadu doplňků si vedoucí sami vyrobili v Brně, ale mnohé spatřily světlo světa teprve při horečné improvizaci před vlastní etapou. Tam také často vznikala konečná podoba scének a ukázek z filmů, zatímco vlastní hra pro danou etapu a úkol pro vědce byly dané už z přípravné části před táborem. Videozáznam dokazuje, že tentokrát si vedoucí užili nejvíc legrace při vymýšlení a nacvičování dialogů. Při aranžování paruky a patlání rtěnky na Ďoubalíka nebo obarvování Rákosníčkovy hlavy na zeleno. Při vzpomínání, jak to ta Nastěnka vlastně říkala a kterej je ten tlustej - Křemílek nebo Vochomůrka ? Ovšem to největší šou čekalo teprve na děti, které se po ukončení přenosu ocitly přímo uprostřed scénky a většinou brzy poznaly, který film je to tentokrát.
 
Etapy:
Čekala nás spousta filmů (etap). Navštívili jsme klasické filmy jako Vinetou nebo Rambo, spoustu pohádek - Mrazík, večerníčková směs Křemílek a Vochomůrka, Arabela , nebo dvě pomíchané pohádky Princezna ze mlejna a Princezna se zlatou hvězdou na čele. Opravili jsme závadu zvuku v pohádce Tři veteráni, pomohli Popelce přebírat hrách a čočku, hledali ztracené hvězdičky pro Rákosníčka. Nechyběli Simpsonovi ani MASH, naši pomoc potřeboval i agent 007 James Bond. Mezi nejlepší etapy asi patří Akta X, kdy jsme se zamíchali do příběhu a vypátrali na téměř noční etapě místo, kde je držen mimozemšťan. Pohled na jeho postavu s dvěma hlavami, mávající tříprstýma rukama a světélkující ve tmě, ve spojení s výborně nahranými zvukovými efekty, byl pro děti i vedoucí nezapomenutelný. Mimozemšťan se stal bezesporu vrcholným dílem našich maskérů a herců. Samotné úkoly pro vědce, provázející jednotlivé etapy, byly voleny tak, aby byly pestré a zabraly vědcům i se scénkou a přesunem daný časový úsek - dopolední či jedno odpolední zaměstnání. Na řadu tak přišly bojovky v lese, pátrání a stopování, rukodělné etapy (např. vytváření jmenovek pro Blekotu, Pekotu, Mekotu a další postavičky z Arabely). Jiné etapy byly přemýšlecí, hrály se scénky (Simpsonovi), bloudili jsme poslepu bludištěm a plížili se k Minotaurovi (Herkules a Xena).
 
Kinobox 2000 se stal další povedenou taškařicí v našem archivu a obohatil naše táborové vzpomínky o spoustu veselých zážitků. Věříme, že se líbil i dětem, aspoň soudě podle zájmu o čtyřhodinové táborové video. Předností této hry bylo i to, že díky zařazení velkého počtu pohádek byl táborový motivovaný program poutavý a pochopitelný i pro menší děti, kterých máme v oddíle převahu. A tak i přes historicky největší nepřízeň počasí byl letní tábor v roce 2000 zábavný a plný her a všichni na něj budeme dlouho vzpomínat !
 
Zpět na seznam článků
 
Články z Bomby :
 

KINOBOX 2000

Rok se sešel s rokem a opět nastal letní čas, čas prázdnin a letních táborů. Ani letos tudíž nemohla chybět největší, nejnáročnější a nejlepší akce našeho oddílu - Letní tábor u Kalicha. Termín byl daný od 4. do 23. července; vedoucích v počtu 12 a dětí v počtu 29 plus pes - to jsou základní fakta tohoto ročníku.
    Jak se všichni dozvěděli, celotáborová hra byla pojmenovaná Kinobox 2000 a jednalo se o to, že jsme všichni byli vědci zkoumající nový přístroj, pomocí kterého se lze dostávat do jednotlivých filmů a tam prožívat neuvěřitelné dobrodružství. Děti díky tomu mohly asistovat slavnému agentu 007, pomoci třídit hrách a čočku pro Popelku, vyléčit Křemílka a Vochomůrku, odstranit závadu ve filmech Tři veteráni a Princezna ze mlejna, stát se neohroženými agenty FBI a spolu s Muldrem a Sculiovou pozorovat mimozemšťana a zažít spousty jiných výprav do slavných filmů. Mimo to byl připraven další rozmanitý program zvaný "dílny" ve kterých se děti učily něco nového nebo to co uměly si zdokonalovaly. Mezi dílnami vzpomeňme na lovy brouků, výrobu hudebních nástrojů, barvení triček, výroba šípů a bavlnkování, pokusy s debrujáry, šerm, stavba hlásky, střelby ze vzduchovky, luku a kuličkové pistole, netradiční olympiáda a spousty dalších. Mnohé se samozřejmě nestihlo a to i díky špatnému počasí. No pak tu ještě byly ostatní hry jako bojovky, hu-tu-tu, fotbal, vachball, přehazka, stolní hry, karty atd. Samozřejmě pak nesmím zapomenout na večerní kytarové dýchánky, kdy jsme si zazpívali a naučili řadu pěkných písniček. Tábor však nebyl jen zábava, byla tu i řada povinností jako služby v kuchyni, noční hlídky, úklid ve vlastních stanech a další.
    Každý tábor má své osobité zvláštnosti, které jsou charakteristické jen pro ten daný rok - písničku, hlášky, vtípky atp. Letošní tábor se pomocí toho dá přesně definovat jediným slovem = Vietnam. Ano, toto slovo se používalo snad každý den. Proč? To doufám nemusím nikomu moc vysvětlovat. Slovy "klasika": začalo pršet a pršelo po zbytek tábora, pršelo z vrchu, z boku i ze spodu… . Již cestou na tábor nás potkala průtrž mračen. Na tábořišti jsme zjistili, že vládne menší kalamita, kdy díky vichřici s deštěm uletělo několik stanů i velký hangár, plno věcí bylo mokrých. Následujících 15 dní bylo ve znamení věčných přeháněk, vlhka a zimy (max. teploty přes den 13°). I přesto můžu říct, že nás to příliš nezlomilo a překvapivě jsme stihli téměř všechny etapovky a plno dalších her mimo koupání. Počasí mělo bohužel negativní vliv na náladu jak dětí tak vedoucích, ale na všechno se dá zvyknout. Abych nebyl nefér musím přiznat, že i pořádného letního počasí jsme si na táboře užili. Dokonce jsme měli 30°, takové horko tam bylo. Škoda jen, že to bylo na poslední dva dny tábora, kdy jsme bourali celé tábořiště a odjížděli domů.
    No a jaký tedy letošní tábor byl? Potkaly nás sice i letos úrazy, nachlazení a několik dalších potíží, ale tomu se bohužel nikdy nevyhnete. I přes nepřízeň počasí, jakou prý ani největší pamětníci nezažili, jsem s táborem spokojen. Naopak díky tomu byl více poklidnější a uvolněnější. Zažili jsme mnohé neopakovatelné zážitky a jako vždy platí, že jenom ten kdo byl na táboře ví přesně o čem mluvím - píši a vy ostatní máte šanci až příští rok.
Corwin
Zpět na seznam článků
 

KINOBOX 2000

Letošní tábor ve mně zanechal (ostatně jako každý rok) mnoho vzpomínek, ale nejvíce mi utkvěl v paměti skoro neustálý pocit vlhka a zimy. Prostě pršelo ze shora, zezadu, zepředu, z boku a jednou dokonce i zespoda, prostě takový český Vietnam, ale jinak já mám déšť hrozně rád.
    Samozřejmě nesmím zapomenout na různé vydařené etapovky, jako třeba James Bond. Tato etapovka se vyvedla hned dvěma způsoby a to: báječně jsme si zařádili s bleskama a jednak se vydařilo šlápnutí do vosího hnízda a proto bylo i několikero, tedy hodně štípanců.
    No a přispěl jsem i já se svou troškou do mlýnice, zde jsem účinkoval jako šílený doktor Nula, který se svými roboty brání svůj ďábelský přístroj na výrobu konce světa.
    Tedy po příchodu na flek a po zapojení všech robotů do pomyslného zdroje, jsem začal hladit hlas a vymýšlet jak budu hrát Nulu. Tak jsem nasadil svým nejlepším šíleným hlasem jaký svedu: "Všechny híííhááhaáhůůů všechny vás zničím. Nikdo hááááíáá Nikdo! Mě nezastavíHááhííi". Po chvíli zkoušení se ozval Bocman "Ty Karle, nechceš toho nechat? Já se začínám bát". Tak jsem si dal na chvíli pohov abych ho chudáka malýho úplně nevyplašil.
    Já radši skončím, protože k vypsání všech zážitků by bylo nutné vydat Bombu rozšířenou nejmíň o 100 stran, ale na závěr si neodpustím jeden takový postřeh. Kromě pláštěnek, jejichž stav byl u některých poněkud díravý a někteří jiní byli zase větší než pláštěnka, měli ještě někteří mladší v nepořádku oblečení. To někde dost citelně chyběla normální bunda, místo ní byla bundomikina. Je pravda, že při suchém a chladném počasí tato vrchní část oděvu plně postačuje, ale je-li vlhko tak bundomikina zvlhne a obtížně se suší. Pokud dojde k provlhnutí bundy, tak mikina zůstane suchá a bunda se ve chvíli usuší. Další nevýhodou těchto bundomikin a tepláků je značná přilnavost těchto látek k různým travám, jehličí a jinému nepořádku vyskytujícímu se běžně v přírodě, takže sedne-li si člověk do trávy, tak také podle toho vypadá. Potom se musí pracně oklepávat a rukou nepořádek vybírat, chce-li být zase čistý.
    Děkuji za pozornost.
Karel
Zpět na seznam článků
 

Hospodářkou ve Vietnamu

Mám-li popsat svoje dojmy z letošního tábora, budu se muset bránit tomu, aby celý článek nebyl o "té zatracené vodě a kose", protože celý tábor o nich přece zdaleka nebyl. Ale pršelo každý den kromě asi 3 posledních, teplota se držela kolem 9°C a zima byla zažraná, vlezlá a vlhká. A tak zatímco já jsem stála v kuchyni, zimomřivě se krčila, zoufale hleděla na ty proudy vody kolem a kontrolovala, kudy kam zase zatéká, dětičky se bavily a neztrácely elán, protože měly pořád nějaký program - klobouk dolů před Pavlinem a Michalem. Pamatuji si doby, kdy jsem jako programák při příchodu dešťů vzdychala nad tím, že vedoucí zalezou do tepla a program v hangáru je na mně. Kluci to letos zvládli v pohodě - naopak, voda-nevoda, program byl pestrý. Etapy šlapaly dál, z dílen se holt konaly hlavně ty nenáročné na počasí a když už nebylo s děckama v táboře k vydržení, vyzbrojili se pláštěnkama a vyrazili na výlet.
    Ovšem když se podíváte na fotky nebo video, uvidíte, že v podstatě bylo vlastně hezky… A přitom se Majce zdálo v noci o zimní bundě a já spala ve 3 spacákách.
    Letošní tábor byl pro mě zvláštní v tom, že po letech jsem nebyla hlavas, ale jen hospodář a šéf kuchyně (nikoli kuchař ! ). Neslo to s sebou i klady i zápory. Ze záporů musím jmenovat to, že je velmi těžké nekecat do všeho vedoucím i hlavasovi, když je člověk zvyklý šéfovat celý oddíl o 65 lidech a 7 let dělat hlavní vedoucí. Jasně že některé věci byly letos jinak než bych si já představovala, ale bylo mi souzeno sklapnout, snažit se věnovat se kuchyni a nechat Pavla s Michalem, ať dělají co umí. Už jsem jim velela dost, je na čase pustit mládí vpřed.
    Další zápor, který mě mrzí moc a moc, ale který prostě k hospodáři patří : hodně času jsem byla zalezlá v kuchyni, nad účtama nebo nákupama - a tudíž jsem nebyla u mnohého dobrého programu a taky si moc neužila dětí. Ale nezbylo mi, než se s tím smířit. Naštěstí se na ledacos z toho, co mi uniklo, můžu podívat na těch 4 hodinách videa…
    Ale velkým kladem mého hospodaření byl po dlouhé době odpočinek od odpovědnosti a starostí kolem programu. Na četné otázky dětí i vedoucích, kteří jsou zvyklí se ptát na všechno mě (o tom dětském "A Hančóóó…?" se mi i zdává) jsem odpovídala "Jestli se to netýká bašty nebo peněz, tak se mě neptej, nic nevím - zeptej se Pavlina !" A byl veget. Dokonce jsem se neúčastnila programových porad před táborem, což mi přineslo neuvěřitelný časový zisk a hlavně duševní pohodu. Mojí jedinou starostí prostě bylo, aby se dobře papalo, což se doufám celkem podařilo a letošní "rezervy" určitě příští rok napravím, slibuju.
    Takže bych zakončila letošní táborovou pohodu spokojenými slovy
    "Už nikdy ne hlavasem !"
Hanča
P.S.: Myslíte, že když bude příští rok 2.turnus, že bude taky tolik pršet ?
 
Zpět na seznam článků
 

Pane - díky - pane!

Vzhledem k tomu, že se poslední dobou Aktuality hemžily příspěvky typu "Proč nezkusit APN?" a také při vzpomínání našich oddílových "pamětníků" občas přijde na přetřes nějaká ta noční bojovka, začaly se i v našem táborovém kolektivu objevovat podobné nápady. Takže jsme se i my, po vzoru mnoha dalších oddílů, rozhodli využít služeb Asociace přátel noci.
    Až sem to vypadá jako další z mnoha podobných článků, že ? v čem se tedy ten NÁŠ zážitek lišil? Neobjednali jsme si klasický "přepad", protože máme v sestavě převahu malých dětiček a obáváme se, že na takovou akci nejsou připraveni a skončila by fiaskem. Naplánovali jsme si noční dobrodružnou hru pro vedoucí, něco na styl tvrdého výcviku vojenské jednotky s pochodem neznámou krajinou. Chtěli jsme, aby naši vedoucí a nejstarší dětičky dostali pořádně do těla.
    v rámci objektivity bych měla dodat, že já jsem byla jedním z pachatelů celé akce, neboli byla jsem spolu s hlavasem do všeho předem zasvěcena a předkládám vám tedy pohled zbabělého škodolibého pozorovatele, podpořený mozaikou dojmů trpících účastníků.
    Táboroví vedoucí a nejstarší táborníci se - nehledě na naprosto otřesné počasí - už asi týden tvrdošíjně dožadovali noční bojovky se sousedním táborem a netušili, že se na ně chystá překvapení. Bojovku jsme si zatím užívali my s Pavlinem, jelikož jsme absolvovali několik konspiračních schůzek s Dumbem, o kterých pochopitelně nikdo nesměl tušit. Vše bylo završeno naším tajným odchodem z tábora za účelem setkání s APN po jejich příjezdu, kdy už jsem si opravdu připadala jako tajný agent. To ovšem nebylo nic proti tomu, když jsem pro ně po obědě musela propašovat z kuchyně k rybníku oběd a jako na potvoru byly zrovna borůvkové knedlíky - hrnce byly ostře sledovány…
    Večer se nic netušící osazenstvo sešlo v hangáru, aby vzápětí všichni zírali (někteří s hrůzou a jiní s nadšeným očekáváním) na nečekanou návštěvu. Tři cizí, anglicky mluvící velitelé pod vedením skvělého Wanbliho si je rozdělili do tří družstev. Všichni se museli bleskově vybavit na pochod, aby jim ovšem posléze byla polovina věcí zabavena se slovy : "Cho tho je ? Bhaterkcha ? NOU, nepočebovala…" Měla jsem to štěstí, že jsem přihlížela Wanbliho přehlídce mužstva a ta neměla chybu. Občas jsem nevěděla, jestli se mám smát skvělé anglické češtině a nebo se děsit, které z mých drahoušků ten drsný velitel nechá v lese. "Budete mi šíkat PANE ! Pane - provedu - pane !" Už při nástupu jednotky bylo zřejmé, že bude záležet na jejich sounáležitosti, zda přežijí.
    Jednotky vyrazily do tmy. Čekal je několikakilometrový pochod lesem a houštím, přes pařezy, potoky a ploty, po cestě museli bez reptání plnit nesmyslné úkoly svých velitelů a… prostě vydržet všechno. "Pane, potřebuju smrkat, pane!" v polovině cesty se měli vystřídat velitelé (přijeli v počtu 6ks) a po dosažení cíle cesty měl následovat návrat do tábora se závěrečnou dobývačkou.
    Bohužel v tomto bodě to přestalo klapat. Mogul, který měl střídat, měl trochu zápletku v blízké vesnici, kde ho oslavující domorodci považovali za zloděje a začali jej pronásledovat, takže si vychutnal svou vlastní bojovku. Evelína, šéfová druhé družiny, po čase zjistila, že se moc nevyzná v neznámém terénu a netrefila se svou jednotkou na místo střídání. A tak zatímco její svěřenci přesně podle naší představy drželi pohromadě a pomáhali si v drsném terénu, velitelka osamoceně trpěla pod palbou škodolibých poznámek našich kluků.
    Abych to zkrátila - všechny skupiny nakonec postupně dorazily do tábora a neztratil se ani jeden táborník - ale ani jeden člen APN. Při závěrečné plížící bojovce jsem už vařila čaj pro promočené, utahané a špinavé vojsko. Některé kusy oblečení jsme díky bezva počasí sušili ještě několik dnů…
    A závěr ? Dojmy z celé akce jsou dodnes rozporuplné. Některé části se povedly na jedničku s hvězdičkou, tu od nás rozhodně získává Wanbli. Kdyby Dumb do svého týmu sehnal víc podobných človíčků, byla by to jedním slovem paráda a nemělo by to chybu. Jenže - nevím čím to bylo způsobeno, ale sestava a příprava akce nebyla tak úplně podle našich představ. Nejmladší člen komanda APN byl podle nás na podobný typ akce ještě nevyzrálý a mnohé svým chováním pokazil, nemluvě o tom, že naše omladina má za sebou dost zdařilých oddílových akcí a tak jim nějak neměl co dát. Ano, někde své zkušenosti musí získat, ale tady to bylo na škodu celé hry. A za další jsme si mysleli, že se APN lépe připraví na průběh nočního pochodu, že si terén projdou za světla, na což jim ale asi nezbyl čas, protože jeli rovnou z předchozích akcí. Výsledkem bylo, že se některé věci nepovedly jak měly a konečný efekt hry nebyl takový, jak jsme čekali. Od velkolepé nabídky služeb APN jsme prostě očekávali trochu profesionálnější výkon, aby si naši vedoucí zažili něco opravdu nového a nečekaného. Doufám, že nám tento názor Dumb a jeho tým prominou a že to bude pro ně výzva a zkušenost.
    Přes tu trochu kritiky však děkujeme APN za netradiční zpestření tábora a jsme rádi, že jsme se do celé akce pustili, protože rozhodně byla pro nás zážitkem. Viděli jsme, jak je důležitá soudržnost týmu, překonali spoustu překážek i nějaký ten strach a na mnohé chvíle budou její účastníci (i já jako pozorovatel) dlouho vzpomínat - a to byl asi účel. Takže: "Pane - díky - pane !"
   
Hanča a 10.PTO Severka, tábor U Kalicha
 
P.S.: Ráno se členové APN probudili v závějích. Nadešly totiž táborové vánoce, takže nám na náměstíčku trochu nasněžilo (spousty papírů a bílých hadrových koulí) a naše návštěva se tak stala nedobrovolným účastníkem velké sněhové bitvy…
 

Pár fotek z návštěvy APN

         
39K    32K    24K
Zpět na seznam článků
 
 
 
Aktualizováno 20.září 2001        Historie změn       Optimalizováno pro IE 5.0 (800x600)

10.PTO Severka Brno
při Pionýr Řečkovice, Horácké nám.12, Brno - Řečkovice
Správce stránek: Víťa