Zpět na deník Přípravy expedice. (Není-li řečeno jinak, autorem textu je Hanča)

22.11.2006 Dala jsem výpověď v práci a píšu to kamarádům. Chystám dlouhé volno...

23.11. Indigova odpověď: "Zdarec Hanco, super zprava. Nechces se mnou na 2 tydny do Egypta? Indigo"

Moje odpověď: "Ty bláho, to by teda stálo za úvahu !!! Pokud to nebyl vtip :-) tak upřesni - KDY ? Volno mám až od ledna... No, JAK se ptát asi nebudu, to si u tebe celkem umím představit a ZA KOLIK, to se ptát taky nebudu, páč jsem bez peněz úplně :-) No prostě upřesni, to mě zajímá :-) Na to, aby sis mě nasadil na krk, seš odvážnej dost :-)"

A zase Indigo: "takze plan je nasledujici. Ja odletam nekdy zacatkem ledna do Jordanska do Ammanu. Pak chci po zemi cestovat pres Petru dolu do Aquaby. Odtud potom lodi do Egypta, vylezt na horu Sinai a pak se nejak dostat do Kahiry, kde bychom si mohli dat sraz nekdy kolem ~ 24 ledna. Z Kahiry potom uz spolecne bychom vyrazili vlakem na jih kolem Nilu po egyptskych pamatkach do Luxoru do Udoli kralu, odkud bych se pak asi letadlem vratil do Prahy... (atd...)"

Jasně. Pohoda. Dohodnuto. Prostě sraz 24.1. v Káhiře :-) A pak už to šlo skoro samo...

24.11. Jsem prakticky rozhodnutá a učím se od Indiga hledat letenky.

26.11. Sháním koho vzít s sebou. Co bych si počala sama v Káhiře ? Já jsem se cítila jak v knížce Honzíkova cesta, i když jsem jela sama do Prahy :-)

28.11. Stále sháním. Hučím do Roháčka.

2.12. Víťa začíná zasněně uvažovat, že by mohl jet taky. Považuju to za nesmysl, doma ho nepustí.

3.12. Víťa pojede ! Rodiče ho bez většího váhání pustili a ještě mu to z větší míry zafinancují. Mít tak všichni takový rodiče :-)

4.12. Hanička zvorala výpočet ceny letenky a po opravě se předpokládaná cena akce značně zvyšuje. Roháček to balí, nepojede. My s Víťou už nepřipouštíme krach a blamáž a jedeme za každou cenu :-)

4.12. 22:09 objednány letenky :-)

8.12. Zaplaceny letenky. Už nelze couvnout. Aspoň ne bez finanční ztráty

Lozíme po netu. Sháníme informace. Děsíme se a uklidňujeme. Hanča dává tisíc a jednu otázku po ICQ Indigovi a nakonec slibuje, že se omezí na jednu denně :-) Zjišťujeme detaily kolem letu, víza, vlaku do Luxoru, jídla, chorob, počasí... Ukazuje se, že skoro každej z našeho okolí už v Egyptě byl, nebo zná někoho kdo tam byl, nebo v krajním případě o Egyptě slyšel nebo četl hafo story - a ti všichni jsou chytří jak zábradlí. Rady, jak přežít Egypt a nebo strašáky, co nás tam potká, bysme už mohli s úspěchem vyvážet.

2.1.2007 Válečná porada s Indigem.  Domluven sraz  v Káhiře  na nádru  pod hodinama.  No dobře,  tak teda  radši na  nádru v Caffeterii :-) Kreslím si na papírek mapku nádraží z Indigova průvodce a polívá mě horko při představě, že bych tam bloumala bez Víti :-) Vzniká menší zápletka, když si Indigo píše, že tam budeme 24.ledna - a Víťa duchapřítomně podotýká, že až 25. ! No vida, mohli jsme si dát první menší bojovku :-) Sraz v 9 hodin. Když ne v 9, tak v 11. Když ne v 11, tak v jednu. A když ani pak, jde se hledat internet a budeme si tak dlouho psát, až se najdeme. Podmínkou bude, abych si vzala s sebou Indigovu adresu :-) Indigo vyzařuje naprostý klid a pohodu, zatímco já si ťukám tužkou do čela a dumám, co jsem se to sakra ještě chtěla zeptat. Mám dotazy na všechno. Co s sebou a co ne. Počasí. Vybavení. Peníze. Jak budeme cestovat, když se všude vyhrožuje, že musíme mít ozbrojený doprovod ? Trasa. Spaní. Jídlo. Hygiena. Vydržím všechno, jsem zvyklá z tábora na ledacos a Indigo mě ujišťuje, že nebezpečnější než běžný tábor to nebude :-) Ale vtipné poznámky obou kluků na téma zažívací problémy kontra kvalita a četnost záchodů mě vážně hodně znervózňují, mírně řečeno. Zbytek večera strávím dumáním o prevenci průjmu a množství toaleťáku :-) A Indigo stále vyzařuje klid a pohodu - a má trpělivou odpověď na všechny moje otázky. Měli by ho vidět všichni ti, kteří pochybují o mém zdravém rozumu. A já věřím, že mě Indigo vrátí v pořádku mamince a že mi z doživotních následků zbydou "jen" skvělé zážitky.

3.1. Víťa řeší svoji zápletku s pasem, objednává si nový... Některé prameny se totiž liší v udávání požadované platnosti pasu pro udělení víza - a tak Víťa pro jistotu žádá o nový pas. O vízum bude žádat až v Káhiře, což by podle všech zdrojů mělo být v pohodě (i na velvyslanectví to tvrdí), ale já si pro klid svých nervů radši vyřídím vízum v Praze.

4.1. Následující dny do odletu bych ráda trávila studiem informací o Egyptě, ale realita je zcela jiná. Průvodce leží na stole a já se omezuju na hovory se sestrou, co mi s sebou všechno může půjčit. Moje výbava na expedice je omezená a částečně v rozkladu :-) Fakt, rozpadá se mi batoh, rozjíždí se mi zip u spacáku, moje nejoblíbenější letní kalhoty zařvaly už v létě a můj klasický černý klobouk se do Egypta fakticky nehodí. Chtělo by to dovybavit. Ale co na to moje peněženka ? Ta zbaběle mlčí - vzhledem k tomu, že jsem od ledna na prázdninách (neboli nezaměstnaná) a za letenky jsem utratila přes 9300, je odhodlaná uhájit zbytek svého obsahu na živobytí na nejbližší měsíce. No a student Víťa je na tom podobně, takže naše konfrontace s dobře placeným vědcem Indigem bude v Egyptě jistě mrzutá :-) Ještě že já i Víťa vlastníme ty nejlepší rodiče a tak nás ve štychu nenechali. Pokud by se našel nějaký další sponzor, prohlašujeme tímto, že jeho logo budeme nosit viditelně po celém Egyptě a nazveme po něm klidně i celou expedici :-)

8.1. Jsem v Praze a objednávám si vízum... Doprovází mě Ďoubalík, protože já se nedomluvím ani arabsky, ani francouzsky a zřejmě i s anglinou by to byla bída. Ďoubec je na tom o dvě třetiny líp :-) Na ulici Pelléova jsme chvíli zaváhali, vedle sebe je totiž velvyslanectví Číny i Egypta. Po chvíli vtipkování jsme zvolili správné dveře, snědý člověk pochopil moje tupé pohledy a Ďoubalíkovu angličtinu a uvedl nás do jakési holomístnosti, kde jsem vyplnila formulář. Musím se pochlubit, většinu kolonek jsem si přeložila sama, ovšem přesto jsem se stále Ďouba o všem ujišťovala jako naprostý idiot. No, za pár dní v Egyptě... všichni svatí stůjte při mně ! Naštěstí slečna za sklem mluvila česky a tak mi dokonce poradila, ve kterém hostelu budu jako v Káhiře bydlet, to se tam totiž musí napsat. No neřeknu, ještě byste tam jeli taky :-) Jo a vízum bude tak za tři dny... Indigo dnes odlétá do Jordánska. Pokud se neozve mailem, budeme už jen tiše doufat, že ho tam nepostihne nic zlého. Šťastnou cestu, Indigo ! Snad se v pořádku potkáme na tom Ramštajnově nádraží :-) No dobře Víťo, tak teda na Ramses Station. Stihla jsem si ten nádr totiž už překřtít, jen doufám, že mě skrz to nestihne nějaká kletba a la mumie. Debatíme, zda je to Ramses nebo Rammess, zdroje uvádí oboje - no a pak se v tom vyznejte ! Doufám, že ten nádr je tam jen jeden ! "Ramesses II (také známý jak Ramesses velký a alternativně přepsaný jak Ramses a Rameses) byl Egyptský faraón devatenácté dynastie. Žil ve třináctém století př.n.l. Je dnes asi nejznámějším faraonem celého Egypta. Ačkoli za jeho vlády Egypt nedosáhl největší prosperity, nebyl největším válečníkem, nedobyl největší území, dokonce i přes neuvěřitelných 66 let panování nebyla jeho vláda nejdelší. Přesto se stal nejznámějším a největším z celé historie egyptských vládců." Tak už jsem se o něm dočetla spoustu věcí a vidím, že o něm opravdu ještě uslyšíme.

10.1. Za dva týdny už budeme v letadle. Dolaďujeme tento web ke zveřejnění. Začínám psát deník... Všichni, kdo mě znají, už vědí, že bez toho se žádná moje expedice neobejde. Co na tom už sejde, jestli je to expedice do Českého ráje, na Vltavu, na Korsiku nebo do Egypta :-) Víťa krom toho, že udělal pěkné logo, si už několikátý večer hraje s tím, aby ten velbloud na webu hýbal hlavou :-) No jsem zvědavá, jestli dojde i na opravdické velbloudy. Zatím listuju různými průvodci, nejvíc prťavým od Radečka, ve kterém je i věnování arabsky. Podle názoru rodilého Araba Lotfiho je to však zřejmě v nějakém dosud neobjeveném dialektu arabštiny :-) Víťa si Egyptem už vysloužil jedničku ze zeměpisu - odpřednášel na počkání cestopis. Trasy už má nastudované :-) Zatím nám ke spokojenosti ještě schází bližší info o tom, jak kromě taxíku a pěšky se lze dostat v Káhiře z letiště do města. Vypadá to, že první noc strávíme někde na zastávce - inu, naposled jsem spala ve Slavonicích v podloubí, tak tohle nebude o moc jiné :-) No snad tam bude tepleji. I když...

11.1. Indigo píše z Jordánska. Má se dobře, líčí to jako výlet na Vysočinu a jeho typické věty v rozsahu od "Nic neni dokonale" až po "Svet je bajecne misto pro zivot" dávají tušit, že si s ním teda užijeme. Už ho vidím úplně barevně, jak se mi pošklebuje pro moje trapné obavy ze všeho a nutí mě zahodit mobil, potažmo další civilizační vymoženosti :-) Ale ne, chci říct Indigo, že se už na tebe samozřejmě těšíme a ještě nám napiš ! Je nám jasné, že dovolená s tebou bude cestovkám na hony vzdálená a v tom to právě bude super. Teda... doufám :-)

16.1. Mám v ruce pas s razítkem víza. Dovezl mi ho Slon z Prahy, děkuji děkuji ! Bylo to těžší v tom, že tam mají otevřeno snad jen od 11 do 12 a to je pro normálního člověka opravdu široká nabídka :-) Víťa je stále bez nového pasu, ale je optimista a zásobuje mě krizovými variantami, co když nedostane vízum. Moje nejoblíbenější je ta, že na mě počká ty dva týdny v bezcelní zóně nebo kde. Což okořenil ještě tím, že prý v metru jsou vagony zvlášť pro ženský, takže bych jezdila stejně všude sama, tak co. Fakt dík.

17.1. Celej den řeším, jestli fernet je taky dobrá desinfekce, nebo jestli prostě slivovica je slivovica. Já bych radši ten fernet :-) Prášků na průjem budeme mít s Víťou asi tři druhy, ale že by mě to nějak uklidnilo... Toaleťák už se mi pomalu kupí připravený na skříňce. Jo a koupila jsem si dva sešity na psaní deníku, to by mělo stačit, na Korsice jsem dala dva a půl (myslím na psaní, ne na záchod !). Máme už koupené lístky na bus do Prahy, takže za týden, ve středu v 15 hodin vyrážíme. Tou dobou už budu asi bledá cestovní horečkou... Pokud mě tedy nesejme nějaká choroba. Zdravé průdušky totiž vypadají opravdu jinak a chraptím tak, že mě pes ani nepozná po hlase. Hrnu do sebe hektolitry čaje, kapky a prášky, ale ležet není kdy, na ten týden mám mraky práce. Za týden touto dobou... už letíme. Myslím, že si moji dva průvodci se mnou opravdu užijou :-) No třeba ale první den rozptýlí moje obavy a užiju si parádních čtrnáct dní. Tak pro dnešek konec řečí a jdu si listovat průvodcem. Ještě pohádka na dobrou noc: Špína mi dnes poslal skvělou lekci angličtiny, přímo s Egyptskou tématikou. Zlato, jsi fakt jednička. Už se těším na velbloudy :-) Angličtina snadno a rychle nejen pro angličtináře: Ukažte se jak umíte překládat! ------------------------------------------- Come shall then well bload? Then well bload shell when blaight! ...Blaight yatchman. ------------------------------------------- překlad: Kam šel ten velbloud? Ten velbloud šel ven blejt. ...Blejt ječmen.

19.1. Už třetí den si říkám "zítra mi bude líp" a už třetí den je mi stále hůř. Dnes to došlo tak daleko, že jsem si rozložila gauč v obýváku u televize a celý den ležím v peřině, což vypovídá o vážnosti situace - to jsem neudělala několik let. A to mám na pondělí odevzdat nějaký vyúčtování dotací, než odjedem. No, hezký vyhlídky. Tak jdu zase rychle zalézt, ať už mi opravdu "je zítra líp". Jen se chci podělit o jednu novinku. Normálně - tomu nebudete věřit !!! Ale fakt si nevymýšlím: Dnes dopoledne jsem tady měla pana montéra od oknařů a dodělával mi parapet na balkoně. Já jsem na balkoně nebyla od podzimu a na jeho jarní úklid se ještě nechystám. No a pán vstoupil na balkon, rozhlídl se a za chvíli mi něco podává se slovy "tady se vám něco válí" - no a věřte mi nebo ne, podal mi figurku velblouda !!! Asi 15 cm vysokou. No to už si snad fakt ze mě někdo dělá srandu. Historka, jak mi přes balkon v noci otevřenými dveřmi dopadl na postel malý míček, už je dostatečně známá. Míček pravděpodobně propadl na balkon seshora od sousedova psa a odrazil se mi až na postel. Ale že by mi tam sousedi nastrčili velblouda ? No, má pravda jakousi mírně okousanou hlavu, ale... :-) Není těch vebloudů už kolem nějak moc ? Nebude to nějaký znamení ? ;-) Jdu si radši lehnout, ale jestli se mi bude zdát o velbloudech, začnu se už asi opravdu bát...

21.1. Za tři dny letíme ! A já nemám nic nachystané, nedělám co bych měla dělat, jen ležím, snažím se léčit a odháním od sebe chmury, splín a strach. Ideální rozpoložení před takovým malým "výletem". Po nocích nespím. Má to jednu výhodu - už jsem přečetla celého průvodce Egyptem a prstem po mapě prošla Káhiru od Nilometru až po bránu Báb al-Futá. Ale stejně to zas zapomenu, dokud si to neprohlídnu osobně. Jo a pro zlepšení nálady v televizi hlásí na středu mráz a sněhovou kalamitu. To bude prima :-) Indigo se pravidelně hlásí, poslední zpráva zněla: "Nepanikar, dozdravis se v Kahire :-)" No dobře, tak zkusím přestat panikařit a budu si říkat, že mi ještě pořád zbývají necelé tři dny, na práci i uzdravení. Tak jdu na to. Video s egyptskou tématikou

22.1. My prostě nemůžeme jednou někam odjet v pohodě - my musíme stresovat do poslední chvíle :-) A tak zatímco já jsem dnes raději zašla k doktorce a dostala na svoje průdušky antibiotika (!!!), Víťa marně očekával vydání svého nového pasu. Tedy situace se nejeví zrovna růžově... Střih. Uplynulo několik hodin. A vida - zdá se, že to nebude zas tak horké, aspoň stále doufáme. Víťa se odpoledne ozval se skvělou zprávou - pas bude připraven zítra ! Třikrát sláva ! No a já ? Nevím, jestli je to těma práškama, nebo tím průduškovým čajem co do sebe liju, nebo pozitivním myšlením (asi to bude kombinace všech tří vlivů), ale je mi znatelně líp než ráno. Tak jak říká Indigo, na paniku je ještě času dost. Ačkoli paní doktorka se na mě koukala, jako bych spadla z višně, když jsem jí oznámila, kam ve středu letím :-) No, doufejme, že můj slib doktorce, jak "se tam budu chovat rozumně", mi bude umožněno splnit. Večer jsme ještě s Víťou důkladně probrali, co si s sebou bereme - a mně už tedy zbývá jen všechny ty věci sehnat a nabalit. Zítra podám hlášení, jak jsem byla úspěšná :-)

23.1. Dvě hodiny před půlnocí, za chvíli tu máme den D. A jobovkám stále není konec. Kdo by to byl čekal, že nakonec v lednu přece jen napadne sníh ? A just bude padat a just bude kalamita a schválně zrovna od úterý do čtvrtka, aby se nám to ještě hezky zkomplikovalo. Až do večera jsem varování rodičů a známých jen v klidu odháněla. Ale po té, co jsem slyšela, jak jeden nejmenovaný kamarád trčel dnes 4 hodiny v koloně na dálnici, jsem změnila názor. Takže máme vytipované vlaky a zítra to rozhodneme. Buď bude počasí vypadat optimisticky a riskneme si to, v 15 hodin od Grandu, no a nebo vrátíme lístky a pojedeme 14:44 vlakem. Jinak už mám téměř sbaleno, ještě pár drobností. Oblečení jsem kombinovala jako na módní přehlídce - vyberte něco, co bude mít podle instrukcí dlouhé rukávy, ale nebude mi v tom vedro ! No nakonec jsem byla úspěšná a je hotovo. Tímto zdravím svou sestru za kompletní servis - dobrá třetina věcí, možná víc, je půjčená od ní. Batohem a spacákem počínaje - a fešnou lahvinkou na fernet konče :-) Tak prozatím se loučíme a nadále vás budeme informovat už pouze pomocí SMS, popř. když se nachomýtneme v Egyptě k internetu. Doufám, že nám mnozí napíšete nějaký pozdrav, abychom věděli, že tady u nás doma na nás lidi čekají a drží nám palce pro šťastný návrat !!!

Zpět na deník