Esa a Scooby-doo na stopě záhadám

pátek 18. 3. - neděle 20. 3. 2022

V pátek 18.3. jsme se vydali řešit záhadu tajemného přízraku, který se potuloval lelekovickými lesy poblíž chaty Strážné. Nebyli jsme na to ovšem sami. Společně s námi případ řešil i Scooby-doo a jeho parta, jmenovitě Velma, Daphne a Shaggy (Fred bohužel onemocněl).

Členové skupiny Záhady s.r.o. se nám představili již v pátek, po našem příchodu a krátké hře „smradlavého vajíčka“, a sdělili nám vše potřebné k řešení případu. To se nám hodilo, jelikož nás ihned po večeři v pokoji navštávila první podezřelá - dcera správcové chaty, Emilie, která rozhodně ze svého pobytu v lese nevypadala nadšeně. Ještě v ten samý večer se nás pokusilo vyděsit i strašidlo, kvůli němuž jsme přijeli. My jsme se ovšem jen tak nezalekli a společně s družinkou Pand, která na chatě přebývala společně s námi, jsme se po hře na kytary doprovázené naším zpěvem vydali spát.

Následující den ráno jsme po rozcvičce na místě, kde se nám zjevila příšera, nalezli první stopu - sáček čaje. V dalším pátrání, tentokrát s Daphne, jsme však po snídani byli zastaveni, jelikož se Scooby odmítal hnout, dokud nedostal své keksy. Na tento problém jsme ale poměrně rychle našli řešení, když jsme potkali mítní uklízečku Věru, naši druhou podezřelou, jež u sebe keksy měla. V poměru ke své nízké mzdě ovšem podle jejích slov měla až příliš mnoho povinností, proto nás s příslibem keksů poslala nakoupit potraviny. Ačkoliv nám nedala peníze, zvládli jsme potřebné zlaťáky získat a vše ze seznamu zajisit.

Po svačině nás opět v okolním lese přišla vystrašit příšera, což jsme ale my následně využili proti ní. Vydali jsme se po jejích stopách a nalezli krásně zachovalé otisky podrážkek, které jsme se rozhodli pokusit odlít ze sádry. Nezůstali jsme však jen u toho; odlévali jsme i otisky vlastních rukou a bot, nebo třeba i stopu koně. Ještě před obědem nás opět navštívila znuděná Emilie, se kterou jsme prohodili pár slov.

Počet podezřelých se nám o jednoho rozrostl, když jsme po poledním klidu nalezli v kuchyni vysokoškolského studenta Jakuba, který se svým fotoaparátem a speciální svítilnou pátral po stejné příšeře jako my. Ten nás odkázal za místní babičkou, jež by nám prý o záhadě mohla povědět více. Ještě předtím, než jsme se k ní vydali, jsme však nalezli třetí stopu (perlovou náušnici) a ujali se smažení palačinek pro Shaggyho se Scoobym, kteří při řešení případu dostali hlad.

Za babičkou, naší čtvrtou podezřelou, jsme nakonec ani chodit nemuseli, jelikož k nám před svačinou přišla sama. Moc nám toho ovšem nepověděla; spíše se myšlenkami ztrácela ve svých vzpomínkách na mládí a dnes již zesnulého manžela Dušana. 

Abychom dokázali lépe stopovat a orientovat se v terénu, rozhodli jsme se poté společně s Velmou naučit něco o mapě a buzole. To jsme ihned využili v praxi, když jsme se vydali ven hledat podle azimutu písmenka, z nichž nám nakonec vyšlo slovo „olejomalba“, které se pojilo s motivem pachatele. Jak? Na to jsme ještě museli přijít. Po cestě zpět do chaty jsme na plotě nalezli hadřík od barev, naši čtvrtou stopu. 

Příšera se nám tentokrát ve tmě již neukázala, do chaty k nám ale večer zavítal náš poslední podezřelý - lovec brouků a motýlů Jan. Ten také při své procházce a studiu ohrožených druhů hmyzu našel naši pátou a poslední stopu: červený šátek.

Nyní nám už nezbývalo nic jiného než dát hlavy dohromady a vymyslet, kdo a proč za tím vším stojí. Téměř všechny stopy však pachatele určily poměrně jasně. S motivem jsme si hlavu chvíli lámali, ale ani ten nakonec neušel naším bytrým zrakům. Zatímco ostatní se věnovali zpěvu, někteří z nás ještě před spaním absolvovali stezku odvahy, kterou pro nás připravily Pandy.

Další den ráno už nám po snídani a sbalení batůžků nezbývalo, než příšeru polapit. Vyšli jsme proto i s návnadou, provázkem a sítí do lesa, kde jsme nastražili past. Příšera nakonec skutečně o lanko zakopla a my jsme konečně mohli vidět, kdo se pod maskou skrývá.

Jak jsme předpokládali, za příšeru se celou tu dobu převlékala babička, která se od návštěvy chaty snažila odradit všechny turisty, aby mohla sama ukrývat cenný a zajisté nelegálně pořízený obraz, jenž schovávala pod obrázkem květin, namalovaných vlastní rukou.

Po úspěšném chycení zloducha, výrobě camrátek a rozloučení se Scoobyho partou jsme se naobědvali, uklidili a vydali se na vlak jedoucí domů.

Zajda