Vodní vandr

pátek 19. 6. - neděle 21. 6. 2020

Náš původní plán byl užít si první a zároveň poslední výpravu po karanténě a zkusit něco netradičního. Takže jsme objednali lodě a naplánovali sjezd Dyje ze Znojma. Jenže pak se začala předpověď kazit a tak jsme přemýšleli nad náhradními plány. Nakonec vyhrál plán B - v pátek zůstaneme v klubovně a vyrazíme na jednodenní splutí Svratky, kde jsme podle plánu B zmokli a vrátili se zpět do klubovny. Tam jsme dosušili věci a hlavně sebe. Ale pěkně popořádku...

V pátek jsme se sešli u klubovny, aniž by kdokoliv, včetně vedoucích, tušil, co bude. Nakonec jsme podle aktuální předpovědi zavrhli cestu do Znojma a jak jsme během víkendu sledovali srážkový radar, asi to bylo dobře. Takže jsme se v pátek uvelebili v klubovně, řekli si, jaké jsou plány na sobotu, pustili si film a šli brzo spát.

V sobotu ráno jsme se nasnídali, zabalili a vydali se vlakem do Borače. Tam už nás čekaly lodě, nafoukli jsme je a vydali se na řeku Svratku. Předtím ale samozřejmě proběhlo základní školení ovládání lodě. Ze začátku někteří s lodí bojovali, ale to se brzy srovnalo. Řeka tekla docela svižně, jen před jezy zpomalila. Ten první jsme přenesli, nebylo tolik vody aby byl sjízdný. Ale druhý už jsme sjeli a všichni to zvládli bez vykoupání. To jsme měli za sebou asi 10 km na vodě.

Nakonec nás ale počasí před jezem v Tišnově vyhnalo z vody - všichni byli zmoklí a déšť neustával. Tak jsme se vydali busem do Veverské Bítýšky na čaj a polévku. A pak zpátky do klubovny, kde jsme začali sušit oblečení a lodě. A jak sobotu viděl jeden z účastníků, Marek Svadbík?

"V sobotu brzy ráno jsme vstali, nasnídali se a začali se balit na jednodenní výlet na lodích. Suché oblečení jsme dali do auta a vydali jsme se na řečkovické nádraží. Jelo 7 dětí a 2 vedoucí. Odtud jsme jeli vlakem do Tišnova a rychlíkem do Borače. V Borači už čekal Víťa, který nám předal lodě a odjel do Veverské Bítýšky, kam jsme původně měli po řece Svratce doplout. Mezitím, co Víťa ve svém autě jel na předem určené místo, my jsme nafukovali lodě. Po chvilce se počasí začalo zhoršovat a pár nejmenovaným lidem (Matěj, Marek D. a Ondra) začala být velká zima, a tak jim Karlin půjčil svou bundu. Po dlouhém čekání se Víťa objevil a my jsme se vydali k řece. Voda byla prudká, ledová a hluboká. Najednou se všichni (až na Nelu, která se ještě víc začala těšit) začali bát, že se cvaknou.

Postupně jsme začali nastupovat do lodí. Poté, co jsme se vydali na plavbu po řece, jedna loď měla hned na začátku mírné potíže s řízením lodi. Po několika peřejích následoval první jez, který jsme raději přenesli. Upluli jsme pár kilometrů a následoval další jez, tentokrát ale mnohem bezpečnější. Nikdo se necvaknul, a tak jsme pokračovali dál.

Po chvilce se ale začalo zhoršovat počasí. Z mírného mrholení se stal déšť. Všem začala být zima. Marek D. se tak klepal, že celá loď začala vibrovat. Proto se odhlasovalo, že raději, než abychom jeli dalších deset kilometrů v dešti, vystoupíme v Tišnově a pojedeme do Veverské Bítýšky pro suché oblečení. Když jsme došli na autobusovou zastávku, všichni (až na Víťu a Davida) neměli roušky. Všichni si museli vyhrnout tričko přes ústa, nebo si vzali nějakou náhradu roušky. Řidič nás naštěstí pustil a my se vydali k autu. Slovy Ondry: 'Ještě nikdy jsem neviděl Víťovo auto tak moc rád'. Vzali jsme si své věci a šli do hospody, kde jsme se převlékli, dali si polévku a čaj. Počkali jsme na Víťu a Karlina (který hlídal lodě v Tišnově) a jeli jsme zpět ke klubovně."

V neděli jsme si trochu přispali (děti spaly skoro do 10). Ale jakmile jsme oznámili snídani - koblihy a míchaná vajíčka, všichni hned vyletěli ze spacáků. Pak si už jen všichni sbalili a uklidili po sobě v klubovně.

Vzhledem k počasí to byl víkend velice variabilní a doufáme, že ho všichni přežili bez zdravotní újmy. Doufáme ale, že někdy příště vyjde původní plán a sjedeme řeku i s přespáním. Děkujeme všem odvážným účastníkům :-)

Víťa