Astaria - Den čtvrtý

Ráno čtvrtého dne jsme zahájili škrabáním brambor na oběd. Po snídani následovaly sportovní turnaje v hututu a ringobalu, na počest chystaného provedení rituálu s orbem. Po posledním ringobalovém zápasu nás opět poctil návštěvou královský věštec, podle kterého na nás chtějí zaútočit Veloriané od Černého jezírka. Abychom překvapili my Veloriany, a ne oni nás, tak jsme se všichni na základě věštby vydali ozbrojení k Černému jezírku. Tam jsme však našli pouze zmateného, slovensky mluvícího, rybáře Ruda, který o žádných Velorianech nevěděl. Když jsme došli zpátky do tábora, tak jsme zjistili, že jsme byli podvedeni. Na náměstíčku jsme nalezli zraněné hlavy šlechtických rodů a Baragorův orb byl pryč. V pokladnici zůstalo pouze oblečení zrádného věštce, který je ve skutečnosti Velorian a podvedl nás.

Po vepřových řízcích na oběd, které pro nás připravil rod Marlinů, jsme se museli vyrovnat s prvním nebezpečím od Velorianů, a to útokem ohnivého draka. Král nám naštěstí na pomoc povolal dva víláky, kteří jsou díky svým kouzlům s vílím prachem schopni útok draka odrazit. Víláci však bohužel neměli dost prachu na zahnání draka, takže potřebovali pomoc od našich dětí, aby jim vyrobili dostatek vílího prachu na provedení kouzla. Víláci však byli schopni nás uvěznit do časové smyčky, čímž oddálili drakův útok a získali nám dost času na výrobu prachu. Akorát se nám vždy po nějakém čase vše opakovalo, od poplašného varování před dračím útokem po dotaz, kdy budou na jídlo tortily, a museli jsme začínat s výrobou od nuly. Na vytvoření prachu bylo potřeba vyluštit několik šifer a získat potřebné ingredience, včetně různých rostlin. S tím dětem pomohli i ZUZU dědečkové, bytosti obdařené schopnostmi měnit čas i prostor. Nakonec se nám povedlo vyrobit dostatek vílího prachu, přičemž nejlépe si vedl rod Frigů, a zvládli jsme tak draka zahnat, takže Kalyxor zůstal neponičen. Jenom na otázku, kdy budou na jídlo tortily, jsme neobdrželi odpověď.

Následovala večeře a po ní jsme se chtěli zúčastnit koncertu skupiny bardů v nedalekém hostinci u Alpaky. Po cestě jsme na tuto hudební skupinu bardů narazili, ale bohužel se z nich stali upíři. Byli jsme tak nuceni na ně zaútočit, aby nás také neproměnili na upíry, jako to udělali našemu vedoucímu Martinovi. Díky různým relikviím jako česnek či dřevěný kolík jsme byli schopni tyto krvežíznivé tvory sprovodit ze světa. Po tomto našem triumfu už následoval jen zasloužený spánek.