Aktuálně

Schůzky se budou konat ve školním roce 2026/27 v následujících časech:

Papričky - Středa 17:00-19:00

Mimoni - Středa 17:30-19:30

Esa - Čtvrtek 17:00-19:00

Smajlíci - Úterý 17:30 - 19:30

Navíc dojde k rozdělení stávající Kuličky. Děti z Kuličky, které již ve školním roce 2026/27 chodí do školy, se oddělí a vytvoří Novou družinu. Děti z Kuličky, které ve školním roce 2026/27 do školy ještě nechodí, zůstanou v Kuličce.

Kulička bude mít schůzky ve středu 16:00 - 17:30 Nová družina bude mít schůzky s nejvyšší pravděpodobností ve čtvrtek v 17:00-19:00, bohužel to však kvůli dosud neznámým rozvrhům vedoucích Nové družiny nedokážeme říct s úplně stoprocentní jistotou. První schůzky začnou v týdnu od 7. září.

První akcí tohoto školního roku však bude přespání Es v klubovně, 5.-6. září

Poslední den programu nastala konečně chvíle finálního zúčtování s Veloriany, které jsme nalezli blízko vesnice Za sedmero horami, kde se chystali provést magický rituál s orbem, aby nastolili svoji krutovládu nad Astarií. Abychom jim tento rituál překazili, tak jsme museli vyluštit sudoku, ze kterého jsme získali kód k zámkům od truhel, kde byly ukryty nádobky s esencemi magie na kontrolu rituálu. I s pomocí sira Artura Darklyna, velitele královské gardy, jsme zvládli Veloriany porazit a získat zpět Baragorův orb.

Třináctý den tábora jsme zahájili klasicky rozcvičkou, jen tentokrát byla rozcvička jiná pro každé povolání. Klerici si tak zacvičili jógu, bardi tai-či, zloději procvičili svoji mrštnost u opičí dráhy a válečníci dostali pořádně do těla při běhací a posilovací rozcvičce pod vedením sira Arthura, velitele královské gardy.

Středeční ráno jsme zahájili škrabáním brambor na oběd. Po snídani jsme se poté vydali získávat zlato a poklady při hře Zlodějský cech. V ní každý člen týmu zastával nějaké povolání, jako například barbar, mág či hraničář. Vždy proti sobě soutěžily dva rody, jejichž cílem bylo získat truhlu a také vyřadit členy druhého týmu.

V úterý ráno jsme po snídani navštívili hostinec U Skákavého hřebce. Tam jsme si zahráli různé hazardní hry jako poker, ruletu nebo hrací automat, přičemž jsme se snažili vydělat co nejvíce peněz. Místní hospodský nás také pohostil kofolou.

V neděli ráno jsme se vydali na dvoudenní výlet, při kterém jsme hledali uprchlého Veloriana. Na tento úkol jsme se rozdělili dle severáckých družin, přičemž jak probíhal jejich průzkum vám popíše každá družina samostatně.

V sobotu ráno jsme po snídani dokončovali stavbu vorů, abychom mohli přeplout na ostrov, kde se nachází hrad, který padl do rukou nepřátelských skřetů vedených Veloriany. Postavená plavidla jsme podrobili třem zkouškám. Nejprve jsme testovali jejich stabilitu, když jsme na nich převáželi kotlíky se zápalným olejem na dobývání hradeb a tento drahocenný olej se nesměl vylít. Dále jsme převáželi papírové kostky, které se nesměli namočit, což se všem týmům podařilo. Na závěr bylo třeba, aby každý z týmů převezl jednoho ze svých členů. Našli se čtyři odvážlivci, a to Evička, Petr T., Marek Dv. a Klárka, kteří věřili výtvorům svých týmů dost na to, aby na ně nasedli a nechali se převézt na Kalichu. Překvapivě všechny vory relativně vydrželi a jejich posádka se dostala na břeh skoro suchou nohou.

Na pátečním nástupu jsme se dozvěděli o tom, že nedaleký ostrovní hrad obsadili skřetí válečníci vedení Veloriany. Abychom mohli tento hrad dobýt zpět, tak jsme stavěli vory, abychom na ostrov mohli dostat sebe i obléhací stroje.

V noci ze středy na čtvrtek děti přespávaly v lese, což i přes drobnou ranní přeháňku zvládli v suchu a díky jejich snažení v Kalyxoru skončila morová epidemie. Po návratu do tábora jsme si zahráli oblíbený vachbol a dali jsme si na oběd špecle s uzeným masem a zelím.

Středeční ranní nástup nám zkazili moroví lékaři novinou, že nám na táboře vypukla morová epidemie. Po snídani jsme se proto pustili do boje s krysami, přenašeči této nemoci. Při jejich hubení v kalyxorských stokách jsme si však museli dávat pozor, abychom se krys nedotkli a nebyli tak nakaženi. I když se morový lékař snažil nás při hře dezinfikovat, tak se bohužel několik členů z každého týmu morem nakazilo. Tito nakažení museli při další aktivitě ležet u lesíka a zbytek týmu se o ně staral. Zdravá část týmu také hlídala u městských bran, aby mezi návštěvníky proudícími do města nebyli žádní nakažení. Děti tak musely zjistit o koho jde, proč jde do města či jestli nemá nějaké příznaky moru. Společnost poutníků byla přitom velmi rozmanitá, když zahrnovala obchodníka s krysami, elfy nebo dokonce i kentaura.